Jaroslav Vaculík (architekt)

Nejdříve se vyučil zedníkem ve Zlíně v roce 1937, poté tam vystudoval Vyšší průmyslovou školu stavební, studium zakončil složením maturitní zkoušky. Po škole pracoval jako projektant ve firmě Baťa pod Františkem L. Gahurou. V roce 1945 úspěšně složil stavitelskou zkoušku v Praze a nastoupil studium na Fakultě architektury a pozemního stavitelství ČVUT. Po roce studia zanechal a začal studovat na VŠUP v Praze v ateliéru prof. Smetany. Ve 4. ročníku se mu podařilo získat státní stipendium na studium architektury v Paříži. Na základě doporučení od F. L. Gahury začal pracovat v ateliéru Le Corbusiera. Po návratu, v roce 1950 úspěšně zakončil studium na VŠUP.

Tábornická škola u Lipnice nad Sázavou

Následně pracoval jako projektant a roku 1954 založil družstevní ateliér, který o dva roky později spojil s ateliérem Stanislava Tobka.[2] Tuto éru ukončilo jejich odsouzení za "rozkrádání národního majetku". [1]V době výkonu trestu se nejspíše podíleli na projektu Prezidentské vily ve Vystrkově.[3][4][5] Propuštěn byl podmínečně v roce 1960. Do roku 1972 pracoval pro ČSM a navrhl několik rekreačních objektů, u kterých se inspiroval Le Corbusierem. Mezi nejvýraznější Vaculíkovy projekty patří výstavba Tábornické školy u Lipnice nad Sázavou.[1][6] V letech 1972–1980 pracoval v Kramářově galerii v Praze. Od 80. letech se věnoval nástavbám v panelových domech, za což získal v roce 1991 ocenění World Habitat Awards. Zemřel 18. července 1995 v Praze.[1][2]