Jaroslav Kolovecký

Jaroslav Kolovecký se narodil 10. srpna roku 1889 na Žižkově. Po absolvování dvoutřídní obchodní školy začal pracovat jako knihkupec. Po vypuknutí první světové války byl povolán do armády, válku ale strávil u zeměbraneckého doplňovacího okresního velitelství v Praze. Po válce se k původní profesi již nevrátil a zůstal v nově vzniklé Československé armádě. V roce 1935 obdržel funkci vedoucího evidence mužstva u doplňovacího velitelství na pražské Invalidovně, za svou práci byl kladně hodnocen. Do likvidace armády v roce 1939 dosáhl hodnosti nadporučíka. Oženil se s Marií Erbsovou, s níž měl jednu dceru.

Po ukončení služby v armádě pracoval jako vrchní administrativní oficiál zemského úřadu v Praze na Smíchově. O jeho odboji proti nacistickému Německu nejsou přesné zprávy. S velkou pravděpodobností byl zapojen do Obrany národa. Podle zprostředkovaného svědectví spolupracoval s jejím zakladatelem Hugo Vojtou. Jisté již je, že jej 15. června 1942 zatklo v jeho úřadu pražské gestapo. Stanným soudem byl odsouzen za čin nepřátelský Německé říši k smrti a 18. června 1942 popraven na kobyliské střelnici. V poválečném seznamu popravených je u jeho jména uvedeno, že poskytoval úkryt osobám říši nepřátelským a udržoval s nimi spojení. V roce 1946 byl in memoriam povýšen do hodnosti štábního kapitána a v únoru téhož roku mu byl udělen Československý válečný kříž 1939.

• 1946 - Československý válečný kříž 1939

• Prokop Tomek - Mrtvý číslo 39. Štábní kapitán Jaroslav Kolovecký splnil přísahu a zemřel smrtí vojáka (článek na Lidovky.cz)