Jaroslav Knížka

Vystudoval Vysokou školu inženýrského stavitelství na ČVUT v Praze.[1] Mezi lety 1939 a 1943 byl vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen, po propuštění pracoval jako horník na Kladně.[2] V letech 1946–1951 působil v Poldině huti (tehdy SONP Kladno). V letech 1951–1953 zastával funkci vedoucího výstavby a hlavního inženýra HUKO v Košicích.[1]

V roce 1960 patřil do skupiny českých inženýrů a technických odborníků, kteří byli vysláni na Slovensko za účelem přípravy výstavby a rozjezdu obřího hutního komplexu Východoslovenské železárny. Stal se pak prvním ředitelem tohoto podniku.[3]

Ve volbách v roce 1960 a opětovně ve volbách v roce 1964 byl zvolen do Slovenské národní rady.[4][5] V letech 1960-1968 se uvádí jako účastník zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska.[6]

V září 1969 byl jmenován členem československé třetí vlády Oldřicha Černíka jako ministr - předseda Výboru pro dopravu.[7] Tuto funkci si udržel i po výměně v čele vlády v první vládě Lubomíra Štrougala až do ledna 1971, kdy byly výboru československé vlády zrušeny a nahrazeny běžnými ministerstvy.[8][9]

V březnu 1971 přešel na ministerstvo zahraničních věcí, kde byl jmenován velvyslancem ČSSR při Úřadovně OSN v Ženevě, kde působil do listopadu 1975. V letech 1976-78 byl velvyslancem v Řecku a k 1. listopadu 1978 byl jmenován prvním náměstkem ministra Bohuslava Chňoupka, kterým zůstal až do svého penzionování v roce 1982.[2][10]