Jaromír Kaňák

První Kaňákovy pokusy vytvořit orchestr spadají do let 1946–1950. Za své velké muzikantské vzory tehdy považoval americké trumpetisty Leslie Hutchinsona a Harryho Jamese. Zejména pod vlivem nastupujícího be-bopu a Leslie Hutchinsona podnikal Jaromír Kaňák první kroky k založení vlastního orchestru. Za studií na Obchodní akademii v Prostějově se mu podařilo sestavit pouze ze studentů hudební skupinu Buggy boys (1946–1947) a v letech 1948–1950 postupně dva soubory podobného typu. První z roku 1948 hrál v Národním domě v obsazení bicí, kontrabas, kytara, trubka, klarinet, saxofon, akordeon a zpěv.

Na přelomu padesátých a šedesátých let 20. století vedl Jaromír Kaňák souběžně velký orchestr a malou kapelu. V roce 1959 opustil s velkým orchestrem na nějakou dobu obě pódia Národního domu, přenechal je menšímu souboru pod vedením Zdeňka Fišera a vystupoval stále častěji s vlastní malou kapelou v sále restaurace U Kalicha.

Od počátku šedesátých let 20. století vznikaly v Československu festivaly a soutěžní přehlídky populární a taneční hudby a určovaly spolu s televizními pořady trendy, jimiž se hudební scéna ubírala. Jaromír Kaňák je sledoval a snažil se, aby jeho kapela hrála co nejnovější repertoár.[2]

Roku 1970 natočil v kuchyni bytu Boženy Medkové album, kdy bicí zastoupily kuchyňské nástroje, na klavír hrál Jaromír Kaňák a zpívala Božena Medková, kompletní nahrávku zachoval a zdigitalizoval jeho syn Jaromir Kanak.[3]