Jaromír Foretník

Narodil se v Brumovicích, okres Břeclav. Vystudoval reálku v Brně. Poté nastoupil základní vojenskou službu, během které mu bylo nabídnuto studium Vojenské akademii v Hranicích na Moravě. Tu ukončil v roce 1934 a byl zařazen jako poručík do hraničářského praporu č. 11 ve Štúrovu na Dunaji, kde sloužil tři roky. V květnu 1939 odešel přes Polsko do Francie. Byl zařazen do cizinecké legie a do napadení Francie sloužil v Alžíru.[1]

Během bitvy o Francii na jaře 1940 byl přeřazen z československé armády do letecké skupiny a po ústupu do Velké Británie se stal příslušníkem 311. československé bombardovací perutě (Bomber Command). V období od dubna 1941 do listopadu 1942 odlétal 15 misí jako střelec a 30 ve funkci navigátora. Od konce roku 1942 působil jako zpravodajský důstojník u No. 6 (C) OTU (operačně výcvikové jednotky), od srpna 1943 zastával tutéž funkci u 311. perutě. Po přeškolení na službu u dopravního letectva (Transport Command) začal počátkem roku 1944 létat jako navigátor postupně celkem u čtyř perutí RAF v hodnosti poručík letectva (F/Lt).

Za války nalétal celkem 671 hodin (Anson, Wellington, Liberator).[2]

• Funkce: střelec, navigátor,
• Útvary: 311. čs. bombardovací peruť a 511. (04.06.1944-27.10.1944)[3], 24. (22.09.1944-27.10.1944)[4], 167., a 147. dopravní peruť

Po návratu do osvobozené vlasti nastoupil v srpnu 1945 jako profesor navigace v Pilotní škole III v Olomouci, kde od října 1946 zastával funkci řídícího teoretického výcviku hodnosti major letectcva. V roce 1948 se podílel na výcviku izraelských letců na letišti v Olomouci. V únoru 1949 byl poslán na dovolenou a za několik týdnů z armády propuštěn. Poté pracoval jako tesař, od roku 1955 u Pozemních staveb, později jako skladník v Sigmě Lutín, od roku 1967 jako dispečer u Krajské vojenské správy v Olomouci. Několik let pobýval i v Horce nad Moravou.

Po nemoci byl upoután na invalidní vozík. I přes všechny válečné zásluhy a protesty spolubojovníků mu byla zamítnuta žádost o přijetí do domova pro válečné veterány. Krátce před smrtí mu byla také zamítnuta žádost na umístění v hospicu olomoucké charity na Svatém Kopečku.[2]