Jarmila Cysařová

Jarmila Cysařová (10. října 1929 Praha[1] – 23. listopadu 2013[2]) byla česká televizní recenzentka, historička a spisovatelka. Ve svých pracích se zaměřila zejména na československou televizní tvorbu 50. a 60. let 20. století. V mládí pracovala také jako divadelní herečka.[2]

Jarmila Cysařová
Rodné jménoJarmila Killerová
Narození10. října 1929
Praha
Československo Československo
Úmrtí23. listopadu 2013 (ve věku 84 let)
?
Česko Česko
Alma materFakulta sociálních věd Univerzity Karlovy
Povoláníspisovatelka, herečka a historička
Známá jakorecenzentka, historička, spisovatelka
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Životopis

Studovala Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy, svoji rigorózní práci již z politických důvodů nemohla obhájit. V období normalizace byla nucena zastávat zaměstnání mimo televizi. Pracovala jako myčka laboratorního skla a později jako laborantka v Ústavu sér a očkovacích látek. Po revoluci se vrátila k psaní o televizní tvorbě a dějinách Československé televize.

Dílo

V 60. letech se věnovala reflexi dobové televizní produkce. Od roku 1962 vedla televizní rubriku deníku Práce. V 90. letech se k tomuto tématu vrátila zpětně jako k historické látce.

Počátky televizní tvorby

V knize 16 × život s televizí. Hovory za obrazovkou[3] se vrátila k počátkům televizního vysílání v Československu (od roku 1953). Kniha je pojatá jako rozhovory s osobnostmi, které stály u pionýrských začátků československé televizní tvorby. Tento postup byl zvolen také proto, že se mnohé materiály z počátků vysílání nedochovaly.

Televizní publicistika a Pražské jaro

Televize coby masové médium sehrála významnou úlohu při liberalizaci československé společnosti v roce 1968. Tomuto tématu se věnovala v knize Česká televizní publicistika. Svědectví šedesátých let, v níž napsala, že celá řada publicistických pořadů byla svými autory plánována již dříve, ale teprve v reformním roce 1968 se otevřel prostor pro jejich uvedení do veřejného prostoru. Výsledkem byl vznik celé řady publicistických pořadů s přímým politickým vlivem na veřejnost. Reformní působení Československé televize podle ní posilovala neochota konzervativních funkcionářů účastnit se těchto pořadů. Zrušení cenzury v Československu 26. června 1968 bylo podle ní jen formálním aktem potvrzujícím faktický stav v tehdejší mediální sféře.[4] Nárůst kritické publicistiky na televizních obrazovkách vysvětlovala jako návrat ke standardu svobodné společnosti. Vyzdvihovala několik nejvýraznějších a nejodvážnějších publicistických pořadů. Reportáž Otty Bednářové o rehabilitačních procesech z roku 1963 byla odvysílaná ve Zvědavé kameře. Vlastimil Vávra zpracoval ve čtyřdílném dokumentu Na pomoc generální prokuratuře revizi okolností spojených s nevyjasněnou smrtí Jana Masaryka, kdy zpochybnil oficiální verzi událostí. Mezi inovativní a progresivní pořady patřily v roce 1968 také televizní diskuze (Věc veřejná, Mínění proti mínění).

Svaz československých filmových a televizních umělců (FITES)

Kniha Pokus o občanské společenství. Fites 1965–1970 je kolážovitě sestavená z dokumentů a vzpomínek pamětníků na Svaz československých filmových a televizních umělců FITES a jeho roli v pražském jaru. Mezi citovanými dobovými tiskovinami se objevují také Filmové a televizní noviny – periodikum FITESu.[5] Mezi další její monografické práce patří biografie reportérky Otty Bednářové a novináře a kritika Jiřího Lederera, oba se stali signatáři Charty 77.

Monografie
  • Česká televizní publicistika. Svědectví šedesátých let, Česká televize, Praha: 1993.
  • Pokus o občanské společenství. Fites 1965–1970, Fites, 1994.
  • 16 × život s televizí. Hovory za obrazovkou, Fites, Praha: 1998.
  • Muž, který tu chybí (Český novinář Jiří Lederer 1922–83), Radioservis, 2006.
  • Já prostě nemohu žít jinak: Česká publicistka Otka Bednářová, Radioservis, 2010.

Články v časopise Soudobé dějiny
  • Čas přelomu. Garáž OF ČST: 21. listopadu 1989 – 11. ledna 1990, Soudobé dějiny 6, č. 2-3, (1999) s. 297–307.[6]
  • "...stát tvrdošíjně na svém..." Neznámý projev Václava Havla z listopadu 1968, Soudobé dějiny 8, č. 1, (2001) s. 166–182.[7]
  • Československá televize a politická moc 1953–1989, Soudobé dějiny 9, č. 3–4, (2002) s. 521–537.[8]

Odkazy

Reference
  1. Databáze Národní knihovny ČR, Cysařová, Jarmila, 1929-2013
  2. RŮŽIČKA, Daniel. Odešla publicistka Jarmila Cysařová | Fites.cz [online]. Fiteso.cz, 2013-11-26 [cit. 2018-02-20]. Dostupné online.
  3. CYSAŘOVÁ, Jarmila. 16x život s televizí : hovory za obrazovkou. Praha: FITES, 1998. ISBN 802383343X.
  4. CYSAŘOVÁ, Jarmila. Česká televizní publicistika : svědectví šedesátých let. Praha: Česká televize, Oborové dokumentační a informační středisko, ediční oddělení, 1993. ISBN 80-85005-03-4.
  5. CYSAŘOVÁ, Jarmila. Pokus o občanské společenství. Fites 1965 - 1970. Praha: Fites, 1994. 94 s.
  6. KP-SYS SPOL. S R.O. Čas přelomu. Garáž OF ČST: 21. listopadu 1989 - 11. ledna 1990 / Cysařová, Jarmila - Bibliografie dějin Českých zemí. Soudobé dějiny [online]. Historický ústav AV ČR, 1999 [cit. 2018-02-20]. Roč. 6, čís. 2 a 3. Dostupné online.
  7. WRIGHT, Jonathan; CASEY, Steven. Mental Maps in the Era of Détente and the End of the Cold War 1968–91. [s.l.]: Springer, 2015. Dostupné online. ISBN 9781137500960. (anglicky)
  8. https://koncelik.eu/_files/200000042-ec449ed3ee/cysarova_televize.pdf

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.