Japonský špic

Japonský špic (japonsky: Nihon, Sipittsu, anglicky: Japanese Spitz) je japonské psí plemeno.

Japonský špic
Základní informace
Země původuJaponsko Japonsko
VyužitíSpolečenský pes
Průměrný věk13–15 let
Tělesná charakteristika
Hmotnostneuvádí se (7–12 kg)
Výška 25–38 cm
BarvaČistě bílá
Klasifikace a standard
Skupina FCIŠpicové a tzv. plemena primitivní
Sekce FCIAsijští špicové a příbuzná plemena
ČMKUstandard
 výška uváděna v kohoutku

Historie

Legendy o vzniku japonské špice jsou hned tři. S určitostí můžeme říct, že by vyšlechtěn v 19. století, avšak jedna z verzí tvrdí, že jeho předkem je norbotenský špic [1], druhá zase, že je to miniaturní samojed [1]. Třetí verze praví, že pochází z velkého německého špice bílé barvy, který se přes Sibiř a Čínu dostal do Japonska v roce 1920 [2], nelze jednoznačně prokázat, která z verzí je pravdivá. Jeho původním využitím bylo hlídaní majetku a chytání hlodavců, dnes je to oblíbený společenský pes.

Poprvé bylo toto plemeno předvedeno v roce 1921 na výstavě psů v Tokiu. Po této výstavě bylo do Japonska importováno mnoho německých špiců, kteří měli zlepšit kvality plemene. Později byl nejspíše křížen i s americkým eskymáckým psem. První standard plemene byl sepsán roku 1948 [2]. První pes zaregistrovaný do plemenné knihy se narodil roku 1947 a jmenoval se Hakuryo [3].

První pes se do Evropy dostal roku 1973, jednalo se o jednoho psa, který byl importován z Japonska do Švédska [3]. Husarský kousek se povedl švédským chovatelům v roce 1986, kdy tam bylo importováno celkem 24 psů, ti se pak rozšířili po celé Evropě [3]. Do Česka byla první fenka dovezena z Rakouska a první místní vrh se narodil roku 2000.

V České republice toto plemeno zastřešuje Klub chovatelů špiců a oficiální používaná zkratka je JSP. Nachází se zde několik chovatelských stanic.

Povaha

Japonský špic je veselý, hravý a milý pes, který je známý i tím, že téměř neštěká. Je inteligentní, učenlivý, citlivý a aktivní pes. Lehce se učí povely, ale potřebuje zabavit. Je také temperamentní a umí být i tvrdohlavý. Je zcela závislý na své rodině a odloučení snáší jen velmi špatně. S dětmi vychází dobře a leckteré jejich hrátky přetrpí. S jinými psy vychází dobře, ale je žárlivý a citlivý, proto je vhodné, aby se podle toho chovatel zařídil. S jinými domácími zvířaty většinou dobře nevychází, pokud s nimi není seznámen v raném štěněcím věku. K cizím je rezervovaný, ale ne agresivní. Po dlouhou dobu si zachoval své hlídací schopnosti a i teď, přestože moc neštěká, umí ochránit rodinu i její majetek.

Nároky

Toto psí plemeno je nejšťastnější se svojí rodinou a odloučení snáší velmi špatně, proto pro ně není vhodný celoroční pobyt venku, i když jim to jejich hustá srst dovoluje.

Jejich srst je velmi dlouhá, hustá a sněhobílé bíla. Má podsadu, ale přesto s nesmí moc česat ani kartáčovat, to poškozuje její strukturu a srst tím ztrácí na kvalitě. Jen v době línání (2x ročně) je možné jemně vyčesávat. Mytí šamponem je také vhodné omezit.

Potřebuje pevné vedení, přičemž co bylo zakázáno tak i zůstane. Cvičí se lehce, rychle chápe a není vhodné jej trestat za špatné chování, naopak je vhodné odměňovat jej za to dobré.

Potřebuje hodně pohybu jakéhokoliv typu. Není vhodné nechávat je plavat v hluboké vodě, je totiž možné, že těžká a hustá srst je stáhne ke dnu. Je vhodný pro psí sporty, třeba agility nebo dogdancing.

Reference

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.