Jan Spławiński

Působil jako právník a politik.[1]

V roce 1852 absolvoval gymnázium v Tarnowě, pak nastoupil na práva Lvovskou univerzitu, kde ho vyučoval mj. Eduard Herbst. Od roku 1856 studoval na Jagellonské univerzitě, kde získal titul doktora práv. Působil jako adjunkt u okresního soudu v Jordanowě a Rzeszowě. Potom pracoval coby soudní adjunkt u zemského soudu v Krakově a jako tajemník zemské prokuratury. V roce 1868 byl jmenován okresním soudcem v Chrzanowě. O dva roky později nastoupil na post krajského soudce v Tarnowě. Byl i členem tamního okresního zastupitelstva. Od roku 1876 do roku 1881 působil coby ředitel notářského archivu a ředitel spořitelny v Tarnowě.[2] Od roku 1881[2] zastával funkci rady vrchního zemského soudu v Krakově.[4] Krátce před smrtí se roku 1887[2] stal radou nejvyššího soudního dvora ve Vídni.[3]

Byl aktivní politicky. Působil jako poslanec Haličského zemského sněmu.[1] Byl sem zvolen roku 1870 za kurii venkovských obcí, obvod Chrzanów, Jaworzno, Krzeszowice. Od roku 1878 zastával na sněmu mandát v kurii měst a živnostenských a obchodních komor, obvod Tarnów. Byl členem četných sněmovních výborů a komisí.[2]

Byl rovněž i poslancem Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kde usedl ve volbách roku 1879 za kurii městskou v Haliči, obvod Tarnow, Bochina atd.[5] Ve volebním období 1879–1885 se uvádí jako Johann Spławiński, c. k. rada vrchního zemského soudu, bytem Krakov.[4] Patřil mezi polské národní poslance. Reprezentoval parlamentní Polský klub.[6]

Zemřel 23. června 1888.[3] Dva dny předtím byl přímo v justičním paláci ve Vídni raněn mrtvicí a převezen do domácího ošetřování.[7]