Jan Rypota

Jan Rypota, psán též Ripota (24. listopadu 1843 Praha[1][2]10. prosince 1914 Rusko) byl český malíř.

Jan Rypota
Narození24. listopadu 1843
Praha
Úmrtí10. prosince 1914 (ve věku 71 let)
Rusko
RodičeJan Ripota (architekt a stavitel)
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život

Narodil se v rodině pražského architekta a stavitele Jana Ripoty (1799–1879),[2] v roce 1873 se zapsal ke studiu na Akademii výtvarných umění v Mnichově.[3]

V roce 1886 měl ateliér na Smíchově, kde vystavoval své obrazy.[4]

Zdroje uvádějí bez dalších podrobností, že zemřel v Rusku.[5]

Rodinný život

Podle policejní konskripce žil sám na Smíchově.[6]

Dílo

Dobový tisk věnoval občasnou pozornost dílu Jana Rypoty, např.

  • V roce 1881 zaznamenaly Národní listy jeho „dva pěkné portréty“ na výstavě v Umělecké besedě.[7]
  • Okolo roku 1884 pobýval v Mnichově na studijním pobytu. Z tohoto pobytu pochází jeho obraz Loučení Čechů s Husem na cestě k upálení v Kostnici. Obraz byl vystaven v červenci 1884 v pražské Měšťanské besedě a kritikou byl přijat s částečně rozpačitým hodnocením.[8]

Reference

  1. Sbírka matrik > Kostel sv. Jindřicha, signatura JCH N22 • 1842-1845 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2021-11-03]. Dostupné online.
  2. Soupis pražských obyvatel: Ripota Johann [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2021-10-25]. Dostupné online.
  3. Matriční knihy Akademie výtvarných umění v Mnichově: Rypota Johann [online]. [cit. 2021-10-26]. Dostupné online. (německy)
  4. Výstavy. S. 3. www.digitalniknihovna.cz [online]. 1886-07-25 [cit. 2021-10-26]. S. 3. Dostupné online.
  5. Jan Rypota [online]. AbArt [cit. 2021-10-27]. Dostupné online.
  6. Policejní ředitelství I, konskripce, karton 513, obraz 822: Ripota Johann (1843) [online]. Praha: Národní archiv [cit. 2021-10-25]. Dostupné online.
  7. Obdobná výstava Umělecké besedy. S. 2. Národní listy [online]. 1881-04-17 [cit. 2021-10-26]. S. 2. Dostupné online.
  8. Loučení Čechů s Husem na cestě k upálení v Kostnici. S. 2. Národní listy [online]. 1884-07-07 [cit. 2021-10-26]. S. 2. Dostupné online.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.