Jan Poláček (sběratel)

Jan Poláček se narodil 12. listopadu 1896 v Jaroměřicích nad Rokytnou, nicméně o rok později se jeho rodina přestěhovala do Strážnice. Ve Strážnici vystudoval gymnázium a po maturitě se roku 1915 rozhodl pro další studium na Vysoké škole zemědělské ve Vídni. Jeho studia zde narušil hned v prvním semestru nástup na vojenskou službu z důvodu probíhající války. Na frontě byl raněn a poté již nebyl schopen vojenské služby. Po uzdravení nastoupil v Praze na práva, kde roku 1924 získal doktorát. Jako právník pracoval u soudu ve Strážnici, poté u krajského soudu v Uherském Hradišti, od roku 1926 pak u zemského soudu v Brně. Tam také během let 1928–1929 působil jako vice-sekretář a komisař politické správy.

V roce 1929 dostává Poláček místo konceptního úředníka a stěhuje se do Prostějova. Zde se později stává ředitelem městských úřadů. V roce 1950 odchází ze zdravotních důvodů do důchodu a věnuje se dle možností sbírání lidových písní. Umírá 10. března 1968 v Prostějově a je pochován na místním hřbitově.

Od roku 1928 jej životem provázela manželka Růžena Doležalová, s níž se seznámil v Uherském Hradišti. Společně měli dvě děti, dceru Evu a syna Jana.

Jan Poláček měl přístup k hudbě už od dětství. Obdivoval zejména legendárního myjavského primáše Samka Dudíka. Sám vystupoval jako cimbálista v muzice Slováckého krúžku v Brně. Tam vznikl i podnět pro sepsání a zaznamenání písní, které se v krúžku zpívaly, aby tak neupadly v zapomnění. Jan Poláček však do zpěvníků zahrnul i písně získané vlastním sběrem v terénu, zejména do 5. až 7. dílu. První 4 díly zpěvníku vyšly až po přesunu do Prostějova v letech 1936–1947 jako publikace Slováckého krúžku. V celkem 7 svazcích s názvem Slovácké pěsničky vyšlo 1670 jednohlasých nápěvů, z nichž velká většina není zaznamenána v žádném jiném zpěvníku.[3]

V penzi od roku 1950 spolupracoval s Ústavem pro lidovou píseň (dnešní Etnologický ústav AV ČR) při pátrání po lidových písní na Hané, které neměly dle dosavadních informací ve své autentické podobě vůbec existovat.[4] Díky tomu Poláček sesbíral během let 1950–1960 přes 3000 záznamů hanáckých písní, z nichž 800 vyšlo ve dvou svazcích Lidových písní z Hané. Ze sesbíraných hanáckých písní byla asi polovina písní zlidovělých, umělých, tedy kramářských, špalíčkových, náboženských, ap. Tyto písně nebyly zveřejněny.[5] Protože sběratel zanechal řadu dalších hanáckých lidových písní v písemné pozůstalosti, vydal v roce 2010 jeho syn Ing. Jan Poláček třetí díl hanáckého zpěvníku, který obsahuje asi 400 hanáckých lidových písní nalezených v řečené pozůstalosti.