Jan Neubauer

Od roku 1837 pracoval ve státní službě. Působil jako právní úředník, nejdříve justiciár u pražského městského soudu,[6] a dále ve fiskální správě v Praze.[3] V 60. letech 19. století zastával funkci místodržitelského rady v Praze. Počátkem 70. let se podílel na vyjednávání tzv. fundamentálních článků (pokus o česko-rakouské vyrovnání). Po pádu vlády Karla von Hohenwarta byl přeložen na finanční správu.[4] Od roku 1872 byl ministerským radou na ministerstvu financí.[5]

Angažoval se i v politice. Dlouhodobě zasedal v pražském zastupitelstvu.[5] Působil i jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl v doplňovacích volbách roku 1882 za kurii venkovských obcí v Čechách, obvod Jičín, Nová Paka atd. Slib složil 5. prosince 1882.[7] Ve volebním období 1879–1885 se uvádí jako rytíř Johann von Neubauer, c. k. penzionovaný ministerský rada, bytem Vídeň.[8]

Do parlamentu usedl místo rezignovavšího Františka Čapka coby kandidát českého státoprávního tábora (staročeská strana).[9][10] Na Říšské radě vstoupil do Českého klubu (jednotné parlamentní zastoupení, do kterého se sdružili staročeši, mladočeši, česká konzervativní šlechta a moravští národní poslanci).[11] Pokračování parlamentní kariéry se po roce 1885 vzdal kvůli zdravotním komplikacím.[4]

Měl šlechtický rytířský titul.[3] V roce 1865 získal Řád železné koruny a roku 1879 i Císařský rakouský řád Leopoldův.[5] Město Vodňany mu udělilo čestné občanství.[12]

Neubauer byl dvakrát ženat. Z prvního manželství s Terezií Hlavsovou (* 1821) se narodila dcera Anna (* 1847), obě před rokem 1850 zemřely[13]. Z druhého manželství s Terezií (* 1821), dcerou pražského architekta Františka Pavíčka, měl syna Jana (* 1851), který studoval práva.[14]

Zemřel v březnu 1887 ve Vídni.[4][5] Zemřel ve svém vídeňském bytě v Porzellangasse 56. Tělo byl převezeno do rodinné hrobky ve Vodňanech.[12]