Jan Nepomuk Vent

Narodil se v rodině venkovského muzikanta v Divicích. Dívice byly součástí cítolibského panství, které v roce 1720 získal rod Pachtů z Rájova. Pachtové přestavěli cítolibský zámek na barokní rezidenci a Arnošt Karel Pachta tam založil zámeckou kapelu. Zaměstnal v ní hudebníky z nejbližšího okolí a postupem času se tak vytvořil základ cítolibské skladatelské školy. Do této kapely vstoupil i Jan Nepomuk jako houslista a hobojista a působil v ní až do roku 1770.

Z Cítolib, za ne zcela jasných okolností, odešel a stal se členem schwarzenberské kapely, nejprve v Českém Krumlově a později ve Vídni. Roku 1782 se stal hobojistou císařské komorní hudby a v roce 1788 byl jmenován císařským dvorním hudebníkem. Byl obdivovaným virtuózem na anglický roh a účinkoval i v orchestru dvorní opery.

Vídeň byla tehdy centrem evropského hudebního života a Vent se důvěrně stýkal s největšími skladateli té doby: Josephem Haydnem, Wolfgangem Amadeem Mozartem i Ludwigem van Beethovenem. Beethoven byl např. inspirován jeho skladbou pro dva hoboje a anglický roh op. 87 k vytvoření vlastního tria pro toto obsazení. Po Mozartově smrti ho vdova po Mozartovi, Konstance, doporučila nakladatelství André za znalce a ručitele pravosti Mozartových skladeb pro dechové nástroje. Vent také velmi citlivě upravil pro dechový oktet hudbu mnoha vrcholných Mozartových skladeb a dokonce i oper. Některé z nich upravil i pro smyčcové kvarteto nebo kvinteto.

Prosadil se však i svými vlastními skladbami. Jeho komorní a symfonická díla jsou zastoupena v mnoha evropských hudebních sbírkách (Vídeň, Řezno, Drážďany, Petrohrad). Jeho skladby se často hrály i v Čechách, jak dokazují partitury dochované v klášterních a zámeckých archivech.