Jan Michael Schary

Profesí byl sladovnický a pivovarnický odborník, včelař a paleontolog.[3] Jeho otec byl pražským sládkem. Na pražské německé technice studoval kvasnou chemii u profesora Karla Josefa Napoleona Ballinga.[1] V období let 1845–1846 pracoval po dobu několik měsíců spolu s pozdějším kolegou, sládkem Ferdinandem Fingerhutem na praxi v Mnichově.[5] Procestovali Německo, Anglii, Francii a Belgii. V roce 1846 se ujal pivovarského podniku U Virlů na Karlově náměstí v Praze. Ve své práci využíval moderní poznatky ze zahraničí. Získal cca 30 ocenění z různých výstav.[2] Zasloužil se o založení české sladovnické školy v Praze, kterou pak dlouhodobě podporoval.[5] Byl předsedou spolku pro průmysl pivovarnický v Království českém.[2]

Angažoval se i ve veřejném životě. Od roku 1849 zasedal v pražském obecním zastupitelstvu, kde setrval do roku 1851 a pak se do něj vrátil od roku 1869 do roku 1871. Od roku 1854 byl členem pražské obchodní komory, v níž se zasazoval hlavně o otázky pivovarnického podnikání.[2] Po obnovení ústavního života v Rakouském císařství počátkem 60. let 19. století se zapojil i do zemské politiky. V zemských volbách v Čechách v roce 1861 byl zvolen v kurii obchodních a živnostenských komor (volební obvod Praha) do Českého zemského sněmu.[6] Na sněmu se poprvé vyslovil pro zboření pražských hradeb a pro výstavbu nové důstojné budovy pro Muzeum Království českého. Inicioval založení banky Slavia.[2]

Ve volném čase se zabýval paleontologií. Mezi jeho učitele patřil Franz Xaver Maxmilian Zippe a s dalšími příznivci paleontologie prozkoumával pražské okolí, kde odkryl četné zkameněliny. Sestavil pak ucelenou sbírku silurských fosílií, kterou Národní listy v jeho nekrologu označily za nejrozsáhlejší na světě, po sbírce, kterou měl Joachim Barrande. Její hodnota byla vyčíslena na 50 000 zlatých. Jako vlastenec odmítl nabídku ze zahraničí na její odprodej; chtěl ji zachovat v Čechách.[2]

Za své zásluhy byl roku 1874 povýšen do šlechtického stavu a získal Řád Františka Josefa. Byl mu rovněž udělen papežský Řád svatého Silvestra a další zahraniční vyznamenání. Zemřel roku 1881 na otok plic.[2] Byl pohřben na Olšanských hřbitovech[7].