Jan Kysela (právník)

Jan Kysela (* 15. září 1974) je český ústavní právník a odborník v oboru státovědy a politologie. Působí na Právnické fakultě Univerzity Karlovy jako vedoucí Katedry politologie a sociologie. Zabývá se především ústavními systémy a obecnou státovědou.

prof. JUDr. Jan Kysela, Ph.D., DSc.
Jan Kysela na kavárenském semináři (2017)
Narození15. září 1974 (47 let)
Povoláníprávník a vysokoškolský učitel
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Karlovy
Témataústavní právo a Ústavní pořádek České republiky
OceněníPrávník roku (2015)
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Studium

Jan Kysela absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v roce 1998. Ve své diplomové práci K problematice práva na odpor a občanské neposlušnosti se zabýval souhrnným zpracováním daného tématu. Této problematice se dále věnoval i v rámci doktorského studia, které zakončil v roce 2001. V roce 2006 dokončil habilitaci na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy s prací Dvoukomorové systémy. Teorie, historie a srovnání dvoukomorových parlamentů. Dne 12. října 2016 mu byl AV ČR udělen titul doktora věd (DSc.).[1] V roce 2017 byl jmenován na návrh Vědecké rady Univerzity Karlovy profesorem v oboru Ústavní právo a státověda.[2]

Pedagogická činnost

Působí na Právnické fakultě Univerzity Karlovy jako vedoucí Katedry politologie a sociologie. Vyučuje semináře státovědy a politologie, a je rovněž garantem několika volitelných a povinně volitelných předmětů z různých oborů práva a právní praxe.

Další profesní působení

Kromě pedagogické činnosti se věnuje práci pro Stálou komisi Senátu Parlamentu ČR pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury. Je také členem pracovní komise Legislativní rady vlády pro veřejné právo I – komise pro správní právo č. 1 a členem rozkladové komise Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Je autorem návrhu tzv. stykového zákona.

Zabývá se publikační činností a editací sborníků s ústavněprávní tematikou. Jako ústavní expert je často konzultován médii i Parlamentem České republiky. Získal také ocenění Právník roku 2015 v kategorii Občanská a lidská práva a právo ústavní.[3]

Vydané publikace

Autor

  • KYSELA, J.: Senát Parlamentu České republiky v historickém a mezinárodním kontextu. Příspěvek ke studiu dvoukomorových soustav. Brno: Doplněk, 2. vyd. 2006.
  • KYSELA, J.: Dvoukomorové systémy. Teorie, historie a srovnání dvoukomorových parlamentů. Praha: Eurolex Bohemia, 2004.
  • KYSELA, J.: Zákonodárství bez parlamentů. Delegace a substituce zákonodárné pravomoci. Praha: Právnická fakulta UK, 2006.
  • KYSELA, J.: Právo na odpor a občanskou neposlušnost. Brno: Doplněk, 2. vyd. 2006.
  • KYSELA, J.: Ústava mezi právem a politikou: Úvod do ústavní teorie. Praha: Leges, 2014.

Spoluautor

  • KYSELA, J., ONDŘEJKOVÁ, J. a kol.: Jak se píše o soudech a soudcích, Praha: Leges, 2013

Editované sborníky

  • GERLOCH, A., KYSELA, J.: Tvorba práva v České republice po vstupu do Evropské unie, Praha: ASPI, 2007
  • GERLOCH, A., KYSELA, J. a kol.: 20 let Ústavy České republiky – Ohlédnutí zpět a pohled vpřed, Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013
  • KYSELA, J.: Parlamenty a jejich funkce v 21. století, Sborník příspěvků k 10. výročí ustavení Senátu Parlamentu České republiky, Praha: Eurolex Bohemia, 2006
  • KYSELA, J.: Deset let Ústavy České republiky: východiska, stav, perspektivy: sborník příspěvků, Praha: Eurolex Bohemia, 2003

Spoluautor dalších knih a sborníků, autor několika desítek článků z ústavního práva, ústavní teorie a politické vědy.

Reference

  1. Titul „doktor věd“ dvanácti vědcům - Akademický bulletin. Akademický bulletin AV ČR. 2016-11-25. Dostupné online [cit. 2017-12-08].
  2. Jiří Ovčáček. Prezident republiky podepsal jmenovací dekrety nových profesorů [online]. Hrad.cz, 2017-06-19 [cit. 2017-06-19]. Dostupné online.
  3. Gerhardt Bubník zamířil do právnické síně slávy. Česká justice [online]. 2016-01-29 [cit. 2016-01-31]. Dostupné online.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.