Jan Kvalbert Reidinger

Jan Kvalbert Reidinger, také znám jako Joannes Gualbertus Reidinger, Johannes Gualbertus Reidinger, Johann Gualbert Reidinger (30. května 1725 Týn nad Vltavou – 4. září 1778 Praha) byl člen dominikánského řádu, doktor teologie, profesor teologie na univerzitě v Olomouci.[1]

Jan Kvalbert Reidinger
Narození30. května 1725
Týn nad Vltavou
Úmrtí4. září 1778
Praha
Povoláníprofesor teologie
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život

V roce 1741 se stal novicem a v roce 1744 složil v dominikánské klášteře v Českých Budějovicích řeholní slib. V roce 1757 byl vysvěcen na kněze, poté se postupně stal německým kazatelem v kostele u svaté Máří Magdaleny v Praze na Malé Straně, lektorem filozofie v jihlavském dominikánském klášteře, lektorem filozofie v olomouckém dominikánském klášteře a dne 21. února 1763 byl jmenován profesorem dogmatické teologie na univerzitě v Olomouci. Jeho dizertační práce byl zaměřena na učení svatého Tomáše Akvinského a v roce 1765 byla vydána knižně.[1] Proslul teologickými hádkami s jezuity.[1][2]

Reference
  1. HAUBELT, Josef. České osvícenství. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. 227–228 s.
  2. TÁBORSKÝ, Josef. Reformní katolík Josef Dobrovský. [s.l.]: Univerzita Karlova v Praze: Husitská teologická fakulta, 2006. Dostupné online. S. 61. Doktorská disertační práce.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.