Jan Josef Deym ze Stříteže

Zámek Nemyšl na Táborsku

V mládí sloužil v jezdeckém pluku kyrysníků císařské armády. Byl znám pro svou veselou a odvážnou povahu a nevyhýbal se ani osobním soubojům. Při jednom takovém zranil svého soka a domnívaje se, že ho usmrtil, uprchl do Nizozemska a změnil si jméno na Müller. Nějaký čas pobýval v Holandsku a později v Neapolském království.

Živil se různě, jak se dalo. Vyřezával voskové sošky a živil se jejich prodejem na trhu či mezi známými. Jeho nadání si všimla samotná neapolská královna Marie Karolína, která si výtvory Jana Josefa oblíbila natolik, že mu udělila licenci na výrobu odlitků antických soch podle vykopávek v Pompejích a Herkulaneu, které v té době byly velmi oblíbené. Odlitky hraběte Deyma/Müllera měly velký úspěch a roku 1796 je představil také ve Vídni, kde zaujal uměnímilovnou veřejnost. I zde měly jeho výtvory obrovský úspěch a větší množství kusů si objednal dokonce ředitel galerie vídeňského Belvederu.

V té době rovněž vyšlo najevo, že „Müller“ je oním pohřešovaným Deymem ze souboje. Císař František mu mladický čin odpustil, udělil mu milost a potvrdil mu jméno i hraběcí titul. Jan Josef Deym ze Stříteže se dokonce stal císařským komorníkem.

Oženil se s uherskou hraběnkou Josefinou Bruncvíkovou z Korompy, narodil se jim syn Bedřich Deym ze Stříteže starší, který se později stal výraznou osobností české společnosti první poloviny 19. století, a dokonce zřejmě nejvýznamnějším členem rodu Deymů.

• S.R.O, Jiri Cizek, Hrady cz. Zámek Nemyšl, Nemyšl. www.hrady.cz [online]. [cit. 2020-09-25]. Dostupné online.