Jan Hanč

V mládí se věnoval závodně lehké atletice, zejména běhu na 200 m. V roce 1935 absolvoval obchodní akademii, pracoval jako nákupčí Pragofructu a od roku 1948 jako plánovač v ČKD, vedle se věnoval práci atletického trenéra, zejména sprinterů. Od roku 1961 byl v invalidním důchodu. Byl bratrem chemika a rychlobruslaře Oldřicha Hanče.

Jeho literární dílo představují básně a deníkové zápisky které byly vydány po jeho smrti. První básně publikoval v roce 1946, poté ještě v katalogu výstavy Václava Bartovského a Kamila Lhotáka. V roce 1948 publikoval literární odbor Umělecké besedy vedený Jiřím Kolářem sbírku veršů a próz Události. Pod stejným názvem vyšlo ještě několik souborů posmrtně, výrazně rozšířených o materiály z pozůstalosti (1991 a 1995). Jako pozoruhodný literární fenomén ho objevil posmrtně kritik Jan Lopatka.

Ke stému výročí narození byla u Masných krámů v Křižíkových sadech v Plzni odhalena Cesta Jana Hanče. Skládá se ze sedmi reliéfů od Viktora Karlíka s texty z básnických sbírek a próz Události od Jana Hanče, které jsou umístěny přímo v chodníku.[1]

• Události – civilní poezie a próza, deníkové záznamy, glosy (UB 1948, Torst 1995)
• Sešity – deníky (Toronto: '68 Publishers 1983)

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Hanč
• Jan Hanč ve Slovníku české literatury
• Osoba Jan Hanč ve Wikicitátech