Jan Günther

Vyučil se v Norimberku, kde působil do roku 1543 a v období 1541–1544 vydal své první knihy. Od roku 1544 působil v Prostějově a od roku 1551 v Olomouci.[1] V Olomouci byl ustanoven poručníkem nezletilého Cebastiana (Šebestiána) Olivetského, syna sťatého Jana Olivetského z Olivetu staršího.

V roce 1540 se oženil s Margaretou, vdovou po Leonhardovi Milichthalerovi (?–1540) norimberském tiskaři. Sňatkem vyženil tiskárnu a nevlastního syna Friedricha Milichthalera. Dne 1. prosince 1549 získal výsadu k zamezení konkurence od krále Fredinanda I. Doporučení k žádosti vybavil olomoucký biskup Jan Dubravius, jehož spisy Jan Günther v Prostějově tiskl. V roce 1553 se nastálo přestěhoval do Olomouce a v roce 1554 se vzdal norimberského měšťanství.[2] V Olomouci pokračoval v podnikavém a zdatném obchodování. Tiskl spisy katolických, bratrských, luteránských a utrakvistických autorů a antické spisy. Značnou část tvořila literatura náboženská. Z naučné literatury to byly knihy lékařské, jazykovědní, z oboru hudby, astronomie, práva, hospodářství a učebnice (slovníky dvoj- a trojjazyčné). Dne 21. května 1560 mu bylo uděleno čtyřleté privilegium od Ferdinanda I. na tisk Latinsko-českého a česko-latinského slovníku od Petra Dasypodia.[2]

Po jeho smrti v roce 1567 jeho tiskařskou dílnu převzal Friedrich Milichthaler.[1]

V Norimberku používal k tisku velký a střední švabach a dva malé švabachy, rotundu, frakturu atd. České výtisky byly opatřeny diakritikou. V roce 1540 Leonhard Milichthaler v české Bibli použil ilustrace Erharda Schöna (1491–1542)[p. 1] a Niklase Störa (?–1562/63), které použil i Jan Günther ve Starém zákoně (1541). V roce 1542 vydal Dvanácte artikuluov víry křesťanské, kde použil dřevořezy Hanse Springinkleeho (1490/1495–1540?)[p. 1], také převzaté od Leonharda Milichthalera.[3] Od roku 1545 začal používat k vyznačení nadpisů dva stupně moderní fraktury. Od roku 1545 používá antikvu v díle Loci communes od Johanna Spangenberga. Jako první tiskař na Moravě si pořídil řečtinu.[2]