Jan Budík

V roce 1923 ukončil středoškolská studia, v roce 1927 studia na Vysoké škole elektrotechnické v Praze. Dne 24. ledna 1930 získal jakožto radioamatér volací znak OK1AU. Tento nadšený radioamatér a úspěšný závodní veslař zahájil svoji odbornou karieru u firmy Radio Havel, kde mu byla svěřena konstrukce krátkovlnných radiostanic.[1]

Od roku 1936 pracoval Jan Budík jako civilní zaměstnanec (konstruktér)[1] 2. oddělení Hlavního (Generálního) štábu MNO.[2] Tady se podílel nejen na vývoji radiostanic a odposlechových zařízení, ale rovněž zkoumal obdobné stanice zabavené agentům cizích států na území Československa.[1] Toto oddělení obstarávalo v Československu rozvědné informace vojenského charakteru.[2] O použití rádiového spojení pro zpravodajské účely se toto oddělní začalo zajímat až od následujícího roku (tj. od roku 1937).[2] Ing. Jan Budík byl zkušeným technikem, s bohatými technickými znalostmi i provozními zkušenostmi, které získal jako úspěšný radioamatér a byl dokonce autorem laboratorního vzorku agenturní radiové stanice, s níž se ještě stačila uskutečnit série provozních zkoušek.[2] Vybudovat agenturní radiokomunikační službu se ale 2. oddělení MNO již do 15. března 1939 nepodařilo uskutečnit.[2] Dne 14. března 1939 opustila posledním letadlem startujícím z Prahy v posledním dni svobodného Československa skupina jedenácti zpravodajských důstojníků v čele s plukovníkem Františkem Moravcem republiku a odletěla do Londýna.[2] Ačkoliv již v březnu 1939 nabídl plukovník František Moravec Ing. Janu Budíkovi účast na této letecké misi, Budík z rodinných důvodů tuto nabídku emigrace odmítl.[2] Skupina zpravodajských důstojníků opouštějících Československo tak neměla ve svých řadách žádného odborníka na rádiové spojení, neboť Ing. Jan Budík byl tehdy jediným rádiovým odborníkem zpravodajského oddělení Generálního štábu.[2]

Po nastolení Protektorátu Čechy a Morava Jan Budík zničil část jemu svěřeného materiálu a zbytek pak ukryl pro potřeby protiněmeckého odboje.[1] Německou nabídku práce na dalších radioprojektech sice naoko přijal, ale ve skutečnosti začal spolupracovat s ilegály, především s odbojovou skupinou Tři konšelé.[1] Koncem června 1939 byla Němci rozkryta (odhalena) Schmoranzova skupina tiskových tajemníků, v létě 1939 došlo k rozsáhlému zatýkání jejích členů a mezi jinými byl v této souvislosti dne 14. prosince 1939 zatčen i Jan Budík.[1]

Německé vyšetřovací orgány odhalily jenom menší část Budíkových odbojových aktivit, takže jeho zapojení do ilegálních protiněmeckých struktur (a jeho pomoc odboji) nebylo plně prozrazeno.[1] Na rozdíl od některých účastníků odboje vyvázl Jan Budík s vcelku krátkým trestem vězení, ale přesto strávil zbytek druhé světové války v různých německých káznicích.[1] Konce druhé světové války se dočkal v koncentračním táboře Buchenwald osvobozeném dne 11. dubna 1945 americkými jednotkami (ARCENT, tzv. třetí armáda, 89. infantérie).[1]

• HANÁK VÍTĚZSLAV, OK1HR. Muži a radiostanice tajné války. Dvůr Králové nad Labem: Elli print, 2002. ISBN 80-239-0322-5. Kapitola INŽENÝR HODINA, s. 112–114.