Jan Blesík

Pánu se zasvětil 9. října 1928. Knězem Kristovým se stal 24. června 1934. Působil jako misionář, kazatel a zpovědník nejprve v Českých Budějovicích, po roce 1945 žil v klášterní komunitě v Praze. Patřil mezi deset nejznámějších řeholníků v českých zemích, [2] kteří byli v roce 1950 zatčeni a odsouzeni v následujícím monstrprocesu Machalka a spol. Zatčení a odsouzení významných představitelů řeholních společenství bylo přípravou na tzv. Akci K, tedy likvidaci klášterů.[3] Samotný soud se konal jen tři týdny po zatčení řeholníků.[4] Jan Blesík byl odsouzen na 15 let vězení, propuštěn byl v roce 1960 a dožil v Praze v soukromí. Vypomáhal u kostela svatého Kajetána a jako výpomocný duchovní v katedrále sv. Víta. Zemřel v Charitním domově v Senohrabech 14. června 1985. Pohřben byl 21. června 1985 na Vyšehradě.

Spojoval v sobě obrovský smysl pro humor s hlubokým duchovním vhledem do lidské duše. Jeho charisma by se dalo nazvat kardiognozí. V koncentráku, když náhodou někde míjel ty největší grázly, vždy je zdravil. Když se jeho kamarádi divili, co to dělá, odpovídal: Já nezdravím je, ale jejich anděla strážného...