Jan Češka
Jan Češka (? – 1551, Pardubice) byl český renesanční a humanistický spisovatel.
| Jan Češka | |
|---|---|
| Úmrtí | 1551 |
| Povolání | spisovatel |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život a působení
Nejprve byl utrakvistickým knězem, po skončení husitských válek působil u Viléma z Pernštejna na jeho zámku v Pardubicích. Pernštejn mu svěřil výchovu svých dvou synů. Jako jakousi učebnici a čítanku pro tento účel sepsal Češka,Příkladné řeči a užitečná naučení, vybraná z kněh hlubokých mudrcův (vyšlo prvně roku 1529), kompilaci z antických a humanistických autorů (zejm. Pythagoras, Démokritos, Sókratés, Platón, Aristotelés, Diogenés, Cicero, Seneca aj.) Vycházel z Petrarcových De remediis utriusque Fortunae ("O lécích ve štěstí i v neštěstí"). které doplnil vlastními beletristickými vsuvkami. V nich je klíčovou postavou bohyně Fortuna, s níž autor vede dialog. Fortuna čtenáře nabádá ke stálému sebevzdělávání a sebezdokonalování. Na Češkovo dílo navazoval Šimon Lomnický z Budče (Instrukce mladému hospodáři).[1]
Odkazy
Literatura
- Jan Češka, Řeči a naučení hlubokých mudrců. Praha: Odeon 1982
Externí odkazy
Osoba Jan Češka ve Wikicitátech
