James Baldwin

Allan Warren: James Baldwin

Jedním z těch, kdo Baldwinovi poskytl podporu, byl obdivovaný, starší spisovatel Richard Wright. O něm Baldwin prohlašoval, že pro něj je „největším černošským spisovatelem na světě“. Wright a Baldwin se na krátkou dobu stali přáteli, Wright mu pomohl získat cenu Eugene F. Saxon Memorial Award. Baldwin nazval svou sbírku esejí Notes of a Native Son, což se zjevně vztahuje k románu Wrighta Syn černého lidu (Native Son). Nicméně Baldwinova esej Everybody's Protest Novel z roku 1949 přátelství těchto dvou spisovatelů ukončila. Baldwin v ní totiž uvedl, že Wrightův román, stejně jako Chaloupka strýčka Toma od Harriet Beecher Stoweové, postrádá věrohodné postavy a dostatečnou psychologickou hloubku. Avšak v rozhovoru s Juliem Lesterem Baldwin vysvětlil, že jeho obdiv k Wrightovi trval dál: „Znal jsem Richarda a měl jsem ho rád. Neútočil jsem na něj, zkoušel jsem si pouze ujasnit něco sám sobě.“

Významný vliv na Baldwinův život měl také afroamerický malíř Beauford Delaney. Ve svém románu The Price of the Ticket (1985) Baldwin popisuje Delaneyho. Ten je pro něj „prvním živoucím důkazem toho, že i černoch může být umělec. V srdečnější době a na méně bezbožném místě by byl uznáván jako můj učitel a já bych byl jeho žákem. Stal se pro mě příkladem odvahy a čestnosti, skromnosti a nadšení. Viděl jsem ho mnohokrát vyvedeného z míry a dožil jsem se toho, že jsem ho viděl zničeného, ale nikdy jsem ho neviděl se vzdát.“

Baldwin byl blízkým přítelem Niny Simone – zpěvačky, pianistky a bojovnice za občanská práva. Baldwin, spolu s Langstonem Hughesem a Lorraine Hansberryovou, upozornil Ninu na rasovou nerovnost v té době a na skupiny, které vznikaly, aby proti tomuto bojovaly. Baldwin ji také odkázal na literaturu, aby si v této problematice rozšířila obzor.

V roce 1953 byl publikován Baldwinův první, autobiografický román Jdi a hlásej to z vrchů (Go Tell It On the Mountain). O dva roky později se objevuje Baldwinova první sbírka esejí pod jménem Notes of a Native Son. Baldwin pokračoval v experimentování s literárními formami během své kariéry, publikoval poezii, hry, beletrii a eseje, které jej proslavily.

Baldwinův druhý román Giovanni’s Room vyvolal vlnu kontroverze v roce 1956, kdy byl poprvé vydán, a to kvůli svému jednoznačně homosexuálnímu obsahu. I přes očekávání čtenářské veřejnosti, že Baldwin vydá díla zabývající se afroamerickou tematikou, Giovanni’s Room je výhradně o bílých lidech. Baldwinovy dva další romány Another Country a Tell Me How Long the Train's Been Gone jsou experimentální, vyprávějí jak o lidech bílé, tak černé pleti, o heterosexuálech, homosexuálech i bisexuálech. Tyto romány se snaží zachytit bouřlivou atmosféru 60. let 20. století – jsou plné nepokoje a vzteku.

Baldwinova dlouhá esej „Down at the Cross“ (často také nazývaná „The Fire Next Time“ podle názvu knihy, ve které byla publikovaná) podobně poukazuje na rostoucí nespokojenost v šedesátých letech. Esej byla původně publikována ve dvou číslech The New Yorkeru a dostala Baldwina na titulní stránku časopisu Time v roce 1963, v době, kdy Baldwin jezdil po americkém jihu a hovořil o hnutí za občanská práva. V eseji se píše o nesnadném vztahu mezi křesťanstvím a rychle se rozvíjejícím hnutí černých muslimů. Baldwinova další dlouhá esej „No Name in the Street“ také pojednává o jeho vlastní zkušenosti v kontextu 60. let 20. století, zejména o jeho třech zavražděných blízkých přátelích, kterými byli Medgar Evers, Malcolm X a Martin Luther King.

Baldwinova tvorba v 70. a 80. letech 20. století byla kritiky značně přehlížena. Vraždy významných černošských představitelů hnutí za občanská práva v šedesátých letech, stejně jako brutální homofobní útok Elridge Cleavera na Baldwina v Cleaverově Soul on Ice a Baldwinův návrat do jižní Francie, přispěly k tomu, že se dostal mimo spojení se svými čtenáři. Protože byl Baldwin vždy nakloněn svým vlastním přesvědčením než vkusu jiných, pokračoval v psaní toho, čeho sám chtěl. Jeho dva romány napsané v sedmdesátých letech If Beale Street Could Talk a Just Above My Head velmi silně zdůrazňují to, jak důležité jsou černošské rodiny. Svou kariéru završil publikováním sbírky básní pod jménem Jimmy’s Blues a eseje (v rozsahu jedné knihy) The Evidence of Things Not Seen, což bylo dlouhé zamyšlení, k němuž byl inspirován vraždami dětí v Atlantě na počátku osmdesátých let.

Baldwinův vliv na ostatní spisovatele byl obrovský. Toni Morrison editovala Baldwinovy eseje a beletrii, a nedávno vydaná sbírka kritických esejí tyto dva autory spojuje. V roce 1987 založil novinář Kevin Brown z Baltimore Národní literární společnost Jamese Baldwina. Tato skupina pořádá veřejné události, které oslavují Baldwinův život a dílo. V roce 2005 pošta Spojených států amerických (USPS) vytvořila známku věnovanou Baldwinovi. Byl vyobrazen na její přední straně, vzadu pak byl napsaný jeho zkrácený životopis. Jeden z Baldwinových příběhů „Sonny's Blues“ se objevuje v mnoha antologiích beletrie, které se používají v úvodních literárních kurzech ve školách.

• Sonny's Blues (1957)
• Go Tell it on the Mountain (1953), česky Jdi a hlásej to z vrchů
• Stranger in the Village (1953)
• Notes of a Native Son (1955)
• Giovanni's Room (1956)
• Another Country (1962), česky Jiná země, 1988
• The Fire Next Time (1963)
• Blues for Mister Charlie (1964)
• Going to Meet the Man (1965)
• The Amen Corner (1968)
• Tell Me How Long the Train's Been Gone (1968)
• A Rap on Race (1971), napsáno spolu s M. Meadovou)
• No Name in the Street (1972)
• A Dialogue (1973)
• If Beale Street Could Talk (1974)
• The Devil Finds Work (1976)
• Just Above My Head (1979)
• The Price of the Ticket (1985)