Džajsalmér

Část obyvatel Džajsalméru patří k slavnému rádžputskému klanu Bhatí, který původně pobýval v Paňdžábu. Později ale byli nuceni přesunout se na jih, kde nalezli útočiště v poušti, která se stala jejich domovem. Toto území bylo do 11. století součástí Gurdžar – Pratiharské říše. Deorádž, slavný princ z rodu Bhatí, je považován za zakladatele džajsalmérské dynastie, a také je s ním spojen začátek používání titulu Raval.

Pevnost v Džajsalméru

Roku 1156 Raval Džaisal (Deorádžův šestý následovník) založil pevnost a město Džajsalmér. Ihned z něj učinil své sídlo a především hlavní město, které tedy přesunul z Lodhruvy vzdálené 15 km severozápadně od Džajsalméru. Džajsalmér těžil ze své strategické polohy na obchodní stezce, po které procházely karavany indických i dalších asijských obchodníků do Persie, a odtud pak do Egypta, Arábie a Evropy. Roku 1293 se Bhatíové dostali do prudkého sporu se sousedním panovníkem Ala-ud-din Khildžim, jehož armáda dobyla a zpustošila město a pevnost tak drtivě, že obě dvě obydlí byla následně dlouhou dobu opuštěná. Rodiny bojovníků se před neodvratným dobytím města uchýlily k tzv. džauharu. Někteří Bhatíové uprchli do Talwandi (nynější Nankana Sahib, Paňdžáb v Pákistánu), jiní přesídlili do Larkany (Sindh, Pákistán). Džajsalmér byl poté ještě několikrát obležen dalšími muslimskými vládci. Sabala Simha dostal Džajsalmér v léno od mughalského vládce Šáh Džahána. Moc džajsalmérkých králů byla omezena a moc státu výrazně klesla a většina provincií byla ztracena až do nástupu Raval Mulrádže (1762). Roku 1818 navázal Mulrádž politické styky s Brity a stejným směrem pokračoval jeho nástupce Maháraval Salivahan (začal vládnout roku 1891). Džajsalmér byl jedním z posledních indických států, které podepsali dohodu s Velkou Británií a připojili se k tzv. Britské Indii. Současným přímým následovníkem tehdejších panovníků je Bridžrádž Singh. Ačkoli je nyní město pod správou indické vlády, většina tamního majetku je stále ve vlastnictví jeho rodiny.

Džajsalmér je konečnou stanicí širokokolejnicové^{[širokorozchodné ??]} železnice s nejbližším napojením do národní železniční sítě v Džódhpuru. Železniční stanice není napojena na národní počítačový systém a jízdenky tedy není možné zakoupit s předstihem z jiného města. Rezervace do Džódhpuru bývají často i na týden dopředu vyprodané. Z Džajsalméru do Džódhpuru je možné dojet i autobusem (tzv. sleeper bus), kde je třeba při cestě do jiných měst vždy přestoupit.

Hrobky v Thárské poušti nedaleko Džajsalméru

Džajsalmér vždy byl a stále je poněkud odříznuté město, navzdory tomu je v současné době populární turistickou destinací. Ve městě i v přilehlém okolí je k vidění několik zajímavých historických památek, přímo ve městě pak velká pevnost. Hlavním zdrojem turistického ruchu však nejsou architektonické památky, ale poušť samotná. Pro mnoho turistů je několik dnů strávených v Thárské poušti, obvykle spojených s výletem na velbloudech, příjemnou změnou a oddychem od hektického života v indických velkoměstech.

Ubytování je dostupné i přímo uvnitř pevnosti, která ovšem náporem turistů značně trpí. Její zastaralý odpadní systém není koncipován na množství lidí, kteří do Džajsalméru každodenně přijíždějí. Následkem toho se již 3 z 99 strážních věží zřítily, neboť odpadní voda vzniklá turistickým ruchem podemlela jejich základy. Doporučuje se tedy vyhledat ubytování vně pevnosti.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Džaisalmér na Wikimedia Commons