Jablunkovský incident

V roce 1938 využilo Polsko Mnichovské dohody a vynutilo si na Československu odstoupení východní části československého Těšínska s přilehlým pruhem Čadecka. Na polském území se tak ocitla celá česká část strategické Košicko-bohumínské dráhy, Bohumín, Český Těšín, Třinec, Jablunkov i Mosty u Jablunkova.

Přibližně 500 metrů od nádraží v Mostech u Jablunkova směrem ke slovenským hranicím v Jablunkovském průsmyku prochází železniční trať dvěma souběžnými tunely. Tyto tunely byly polským vojskem zaminovány a střeženy vojáky polského 4. pluku horských střelců.[2]

Německý útok na Polsko byl plánován již od dubna 1939 s tím, že proběhne nad ránem v sobotu 26. srpna 1939.[2] Na tento okamžik plánoval poručík Abwehru z Vratislavi Hans Albert Herzner přepadení nádraží v Mostech u Jablunkova a obou tunelů s cílem zabránit jejich zničení Poláky.[2][3] Oddíl pod jeho vedením tvořili proněmečtí bojůvkáři z Jablunkova (z tzv. „Bojové organizace Jablunkov“ – Kampforganisation Jablunkau), cvičení v blízké Čadci, na území tehdejšího Slovenského státu.[2]

V noci z 25. na 26. srpna 1939 překročil německý diverzní oddíl tehdejší slovensko-polskou hranici a obsadil nádraží v Mostech.[2] Polští obránci tunelů útočníky odhalili díky informaci polské telefonistky[4] z nádraží a zahájili na ně palbu.[2] I tak bojůvkář Josef Kulik vjel na lokomotivě do tunelu, kde údajně vytrhl zápalné šňůry k trhavinám a projel na slovenské území do Čadce.[2]

Podle německých zdrojů diverzní oddíl v průsmyku zajal a odzbrojil 800 polských vojáků, připravoval se zajmout jednotku dalších 1200 polských vojáků, kteří přijeli ve vlaku do Mostů a netušili, že nádraží je obsazeno německými diverzanty, a stáhl se z rozkazu německého velení na Slovensko.[5] Podle polských zdrojů se útočníkům naopak tunely obsadit nepodařilo a z nádraží v Mostech byli za několik hodin polskými vojáky vytlačeni.[3]

Německá armáda se musela Polsku za incident oficiálně omluvit.[1]

Invaze do Polska začala ráno 1. září 1939. Německá vojska se již nesnažila zabránit zničení železničních tunelů u Mostů a Poláci je vyhodili do povětří.[2] Již první den druhé světové války polská vojska ustoupila ze zabrané části českého Těšínska.[1]