Józef Szujski

Jeho matka pocházela ze zchudlého šlechtického rodu.[3] Působil jako historik a literát. Byl majitelem panství Kurdwanów.[4] Vystudoval gymnázium v Tarnowě[3] a gymnázium sv. Anny v Krakově. Studoval filozofii a právo na Jagellonské univerzitě a Vídeňské univerzitě. Zapojil se do polského povstání v roce 1863.[1] Vydával tehdy list Naprzód, napojený na radikální liberální levici. Kvůli svému povstaleckému angažmá nezískal post gymnaziálního učitele.[3] Po porážce povstání se obrátil k pragmatické, umírněné politice.[1] I ve svém pojetí polských dějin kritizoval sklony k romantickému násilí a anarchii.[3] Od roku 1863 žil trvale v Krakově a habilitoval se na tamní univerzitě na docenta historie. Roku 1869 byl jmenován profesorem.[2] Jako historik patřil mezi hlavní postavy krakovské historické školy. V roce 1869 usedl do čela nově zřízené katedry polské historie na Jagellonské univerzitě. V letech 1875–1877 působil jako děkan fakulty a v roce 1878/1879 zastával též funkci rektora této vysoké školy.[3] Od roku 1871 až do své smrti byl generálním tajemníkem krakovské akademie věd.[3] Kromě historiografie působil i jako spisovatel beletrie a básní.[2]

Politicky byl orientován konzervativně a náležel do skupiny tzv. Stańczycy.[1] Roku 1867[3] byl zvolen na Haličský zemský sněm za velkostatkářskou kurii. Zemský sněm ho roku 1868 zvolil i do Říšské rady (celostátní parlament, tehdy ještě volený nepřímo zemskými sněmy). 22. října 1868 složil slib, rezignoval v roce 1869 během přestávky mezi IV. a V. zasedáním sněmovny.[5] Od 16. ledna 1881 byl doživotním členem Panské sněmovny (jmenovaná horní komora Říšské rady).[2] Až do své smrti rovněž zasedal na zemském sněmu.[2]

Zemřel v únoru 1883 po delší plicní chorobě.[2]