Józef Haller de Hallenburg

V letech 1895[2] až 1910 sloužil v 11. dělostřeleckém pluku v rakousko-uherské armádě. Během první světové války v roce 1916 se stal velitelem 2. brigády polských legií. V roce 1918 získal velení nad 5. divizí polských střelců. Od března 1918 velel 2. polskému sboru. Dne 5. května byl povýšen na generála. V květnu 1918 byl jeho sbor rozbit německými vojsky. Uprchl do Moskvy a poté odešel do Francie, kde převzal velení nad nově vznikající polskou armádou. Roku 1919 se vrátil s tzv. Modrou armádou do Polska. Obdržel velení nad Haličským frontem. Po válce byl v letech 1920 až 1926 generálním inspektorem dělostřelectva. Od roku 1926 byl v penzi.

• Řád bílé orlice – 1921
• stříbrný kříž Řádu Virtuti Militari – 1920[3]
• komtur Řádu znovuzrozeného Polska – 1922
• Kříž za chrabrost (Polsko) – udělen čtyřikrát[4][5]
• velkodůstojník Řádu čestné legie (Francie) – 1922[6]
• Croix de guerre 1914–1918 (Francie) – 1922[6]
• Kříž svobody II. stupeň – Estonsko, 2. června 1922[7]
• velkodůstojník Řádu italské koruny (Italské království)[6]
• Vojenská záslužná medaile (Rakousko-Uhersko)[8]
• Řád železné koruny III. třídy (Rakousko-Uhersko) – 1914[8]

• 
  Generál Józef Haller
• 
  Generál Józef Haller
• 
  Spolu s Józefem Piłsudskim
• 
  Pomník, upomínající na generála Józefa Hallera