Jóaš (Izrael)

Jóaš (hebrejsky: יְהוֹאָשׁ‎, Jeho'aš, nebo zkráceně יוֹאָשׁ‎, Jo'aš), v českých překladech Bible přepisováno též jako Joas či Jehoaš, byl v pořadí dvanáctým králem Severního izraelského království a třetím králem čtvrté dynastie panovníků tohoto království. Jeho jméno se vykládá jako „Hospodin daroval“ či „Hospodinův oheň“.[1] Dle názoru moderních historiků a archeologů vládl asi v letech 800 až 784 př. n. l.[2] Podle kroniky Davida Ganse by však jeho kralování mělo spadat do let 3098–3114 od stvoření světa neboli do rozmezí let 664–647 před naším letopočtem,[3] což odpovídá 16 letům vlády, jak je uvedeno v Druhé knize králů.[4]

Jóaš
Narození	9. století př. n. l.
Úmrtí	786 př. n. l.
	Sebastia
Potomci	Jarobeám II.
Otec	Jóachaz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jóaš byl synem krále Jóachaze a na izraelský trůn v Samaří usedl po smrti svého otce, což bylo ve 37. roce vlády judského krále Jóaše. Ačkoliv Jóaš, co se týče náboženství i nadále trpěl modloslužebný kult zlatých býčků, jenž byl soustředěn v Bét-elu a v Danu, přesto byl docela úspěšným králem. Určitou roli v tom sehrálo zřejmě to, že v mnoha záležitostech dal na rady proroka Elíši, jehož nazýval svým otcem a vozatajem Izraele.[5] Území, jež Izraelcům zabrali Aramejci v době Jóachazovy a Jehúovy vlády, získal Jóaš zpět, když třikrát porazil aramejského krále Ben-hadada III.[6] Utkal se rovněž s judským králem Amasjášem, kterého porazil a zajal u Bét-šemeše. Pak ho jako zajatce přivlekl do Jeruzaléma a donutil ho, aby svou svobodu vykoupil zlatem a stříbrem a také rukojmími.[7] Po smrti Jóaše usedl na izraelský trůn v Samaří jeho syn Jarobeám.[8]