Jóaš

Jóaš byl synem krále Achazjáše a Sibji z Beer-šeby a zároveň vnukem Atalji, jež vládla judskému království před ním. Vládu své babičky přežil jen díky tomu, že jej jako kojence vzala z královského domu jeho teta Jóšeba, žena velekněze Jójady, a ukryla jej v Hospodinově domě.[5] Atalja totiž po smrti svého syna Achazjáše nechala vyvraždit všechno královské potomstvo z dynastie krále Davida. Cílem zřejmě nebylo pouze to, aby upevnila svou vlastní moc, ale také to, aby postupně omezila vliv Hospodinových kněží, kteří se řídili učením Tóry a bránili zavádění modloslužebných kultů, jež Atalja pod vlivem své matky Jezábel vyznávala. Stranou Ataljina vlivu se Jóašovi dostalo od velekněze Jójady odlišné náboženské výchovy, takže se stal nadějí všech, kteří odmítali jakýkoliv druh modlářství a zároveň věřili proroctví, podle něhož neměl být králi Davidovi vyhlazen následník trůnu z jeho rodu.[6]

Pisatelé Bible vyhodnocují Jóašův život rozporuplně. 2. kniha královská se zmiňuje pouze o pozitivních částech jeho života, zatímco Knihy kronik zmiňují i zločin, při němž byl zavražděn Boží prorok – kněz Zekarjáše. Tento čin byl považován za natolik závažný, že o něm mluvil o mnoho let později dokonce i Ježíš Kristus.[10] Někteří badatelé se domnívají, že rozdíl hodnocení v knihách Tanachu spočívá v samotných pisatelích. Zatímco Knihy královské vznikaly pod silným vlivem judských králů a jejich pisatelé žili pravděpodobně před babylónským zajetím, případně během něho, Knihy kronik byly naproti tomu napsány až po návratu z tohoto zajetí a vznikly pod vlivem Ezdrášovy kněžské komunity.