Ján Čech

Už během vysokoškolských studií byl politicky aktivní a levicově orientován v studentském hnutí. Byl členem Československé sociálně demokratické strany dělnické. Za tzv. slovenského štátu byl do roku 1944 pracovníkem slovenského ministerstva hospodářství.[2]

V rámci sociálně demokratické strany představoval levicové křídlo. Udržoval kontakty s V. ilegálním vedením KSS. Účastnil se Slovenského národního povstání. Bojoval v partyzánské brigádě Za slobodu Slovanov.[4] V září 1944 byl na slučovacím sjezdu sociálních demokratů a komunistů v Banské Bystrici zvolen místopředsedou Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska.[4][5]

Po roce 1945 působil jako hospodářský pracovník[4] a politik. Od června 1945 do 14. září 1945 zastával funkci místopředsedy Slovenské národní rady.[2][6] V srpnu 1945 byl delegáty národních výborů zvolen za poslance Slovenské národní rady. Zasedal zde do roku 1946.[7] V letech 1945-1946 byl i poslancem celostátního Prozatímního Národního shromáždění za KSS. Poslancem byl do parlamentních voleb v roce 1946.[8]

V 50. letech působil jako předseda Osidlovacího úřadu, který měl na starosti realizaci československo-maďarské dohody o výměně obyvatelstva mezi oběma státy. Podle vzpomínek Ladislava Šimoviče kritizoval Čecha jeho nadřízený Július Ďuriš za neplnění příkazů ÚV KSS ohledně důsledně třídního výběru maďarských rodin z Československa, určených pro vysídlení do Maďarska. Byl proto z čela úřadu odvolán. Pak byl přesunut do ředitelství tabákového průmyslu a později na úřednické místo do Prahy.[9]

Jeho syn Prof. PhDr. Ján Čech, CSc.(narozen 1946) je slovenský psycholog a vysokoškolský učitel.[3] Jeho bratrem byl odbojář a funkcionář Gustáv Čech (1912–???).[2] Jeho švagrem byl Ladislav Šimovič, poválečný československý diplomat a státní úředník. Společně byli aktivní v levicových opozičních kruzích za slovenského štátu.[9]