Izraelský vojenský cenzor

V roce 1966 došlo mezi zástupci médií a Izraelskými obrannými silami k podpisu takzvané Dohody o cenzuře (anglicky: Censorship Agreement). Na základě dohody média souhlasila, že se budou řídit rozkazy vojenského cenzura, zatímco izraelská armáda se zavázala, že institut vojenské cenzury nebude zneužívat. Mezi tři hlavní body dohody patří:[3]

• Cílem cenzury je zabránit zveřejnění bezpečnostních informací, které by mohly posloužit nepříteli či poškodit Izrael.
• Nebude docházet k cenzuře politických témat či vyjádření názorů a hodnocení, pokud informace nespadají pod utajované informace.
• Vojenský cenzor bude informovat média, která témata bude vyžadován jeho souhlas. Tento seznam se může měnit, ale vždy zahrnuje dva základní okruhy: bezpečnost státu a imigraci Židů ze zemí nepřátelských k Izraeli.

Během 90. let jmenoval parlamentní výbor Knesetu pro zahraniční věci a obranu podvýbor, jemuž předsedal Jossi Sarid. Ten měl prověřit existenci a úlohu vojenského cenzora. Tento podvýbor doporučil i nadále v platnosti dohodu o cenzuře uzavřenou v 60. letech s médii, doporučil jej však doplnit ji o následující body:[4]

• Rozšířit podmínky Dohody na všechna média v Izraeli, tedy ne pouze na ta se zástupci v redakčním výboru.
• Jednoduchému odvolání proti rozhodnutí k výboru pro cenzuru nebude přisedat náčelník Generálního štábu, ale soudce Nejvyššího soudu nebo penzionovaný soudce se statusem arbitra dle arbitrážního práva.
• Podmínky Dohody o cenzuře budou rozšířena na zahraniční novináře působící v Izraeli.
• Novinám bude umožněno citovat cokoli, co bylo zveřejněno v jiných novinách, pokud vojenský cenzor nerozhodne, že materiál představuje „bezprostřední a okamžité nebezpečí“ v duchu podmínek stanovených Nejvyšším soudem.
• Vojenský cenzor nebo ministr vnitra nemohou ukončit činnost novin, pokud nejsou součástí Dohody, aniž by tyto měly možnost odvolat se proti rozhodnutí k soudu.

Jednotce velí vrchní cenzor, což je důstojník přímo jmenován ministrem obrany. Jeho funkce je zcela nezávislá; není podřízen ani ministrovi obrany, náčelníkovi Generálního štábu, náčelníkovi Amanu, komukoliv z vojenského velení ani politického vedení a zodpovídá se pouze parlamentnímu a soudnímu dohledu. K prosinci 2007 vykonával funkci vrchního cenzora plukovník Sima Vaknin.[5]