Ivo Oberstein

Dětství strávil ve Zdicích a Letňanech (od roku 1968 součást Prahy). Jeho rodiči byli technický úředník Maxmilián Oberstein (1900–1971) a švadlena Hana Obersteinová (1910–1993). Ivo Oberstein je od roku 1960 ženatý, má dvě dcery a sedm vnoučat. Jeho švagrem je profesor stavebního a ekologického inženýrství Zdeněk Bažant. V současnosti stále bydlí na Jihozápadním městě.[3]

V roce 1959 absolvoval FA ČVUT[4] a poté dva roky působil v Krajském projektovém ústavu v Karlových Varech.[1] Následně působil v Útvaru hlavního architekta hlavního města Prahy (1961–1971) a Projektovém ústavu výstavby hlavního města Prahy, kde vedl Atelier 7 (1971–1989).[3][5]

V roce 1967 se svým týmem přihlásil do soutěže na urbanistickou koncepci oblasti Jihozápadního Města v Praze, kterou Ivo Oberstein a jeho tým následující rok vyhrál [6]. Následně byl opět týmem pod vedením Ivo Obersteina vytvořen podrobný územní plán celé oblasti a mezi lety 1978 1989 probíhala výstavba Jihozápadního Města podle původní urbanistické koncepce[6]. Po změně režimu v roce 1989 Ivo Oberstein dál spolupracoval na rozvoji Jihozápadního města, kdy byl například mezi léty 1997 a 2002 autorem urbanistického návrhu Slunečního náměstí a radnice Prahy 13[2]. V roce 2013 měla MČ Praha 13, která je z převážné části tvořena právě Jihozápadním Městem, 59 906 obyvatel [7].

Stejně jako valná většina ostatních rozsáhlých obytných celků postavených v Československu v době 50.–80. let bylo i Jihozápadní Město vystavěné jako panelové sídliště. Ivo Obersteinovi neměl v době výstavby Jihozápadního města k panelovým domům příliš vřelý vztah: "Já paneláky nenáviděl, protože to byl degenerovaný produkt totalitní doby. Ale udělal jsem se svým týmem maximum jak je polidštit a co nejlépe vyřešit veřejné prostředí ulic, náměstí i klidných obytných prostor uvnitř bloků. Naštěstí nám do toho nikdo už moc nemluvil, protože v 80. letech už mnoho architektů nechtělo dělat sídliště, vyhledávali jiné úkoly – stranické domy, hotely."[3]

Během let 1989 až 1994 vykonával funkci hlavního architekta hl. m. Prahy jako první hlavní architekt po změně režimu v prosinci 1989 do zrušení funkce hlavního architekta v roce 1994.[8] Po konci na funkci hlavního architekta působil jako vědecký a pedagogický pracovník na FA ČVUT[3].

Mimo urbanismu se zabývá i projektováním budov. Podle jeho návrhu byl například v letech 2002–2007 ve spolupráci s manželkou Miladou postaven dům v proluce ulice Dukelských hrdinů č. 407 [2].

Je aktivním členem České komory architektů s autorizací se všeobecnou působností.

V devadesátých letech byl krátce zastupitelem MČ Praha 13 za ODA[1].