Ivan Alexandrovič Kuskov

Kuskov se narodil měšťanské rodině v Toťmě, kde se brzy stal obchodníkem.[3] Právě obchod ho dovedl v roce 1787 do Irkutsku, kde se seznámil s vlivným obchodníkem Alexandrem Andrejevičem Baranovem[1]. Dne 20. května 1790 Kuskov podepsal s Baranovem smlouvu a vydal se na námořní výpravu k americkým břehům ve vlastnictví Šelechovovy Severovýchodní společnosti (která se v roce 1799 přeměnila v Rusko-americkou společnost).[1][4]

Roku 1790 se Baranov stal správcem všech zámořských území Severovýchodní společnosti a Kuskov pod jeho vedením na těchto územích obchodoval a pomáhal s jejich připojení k Ruskému impériu.[5] V obchodě i v úřadech se osvědčil a tak byl Baranovým zástupcem. Baranov mu svěřoval vedení nad osadami a získaným územím. Kuskov byl správcem v Kodiaku (v roce 1796 a pak v roce 1800) a v Novoarchangelsku (1806–1814). V pevnosti v Nučeku byl vedoucím (1798-1799) a spravoval ruské osídlení v Jakutatském zálivu (1802–1803).

Mezi roky 1808 a 1812 vedl pět expedic do Kalifornie, aby našel vhodné místo pro založení zemědělských osad, které by mohly v budoucnosti zásobovat čerstvou zeleninou a obilím Ruskou Ameriku.

13. srpna 1812 z pověření Baranova založil severně od Sanfranciského zálivu pevnost Fort Ross (rusky Форт-Росс),[6] a byl jmenován i jejím prvním velitelem. Tuto pozici zastával až do roku 1821.

Osada měla zeleninové zahrady, rozvinul se zde chov dobytka a fungovala zde vlastní loděnice. Ivan Kuskov uzavřel dohodu s vůdci indiánských kmenů a došlo tak k zákonnému převodu ruského majetku v Kalifornii do vlastnictví Rusko-americké společnosti.[4]

Za vlády Kuskova nastal v osadě zlatý věk. Kuskov se vyznačoval tvrdým charakterem a udržoval své podřízené i místní obyvatelstvo na uzdě.[7] Postavil si dům se skleněnými okny, což v té době byl neslýchaný luxus. Oženil se s pravoslavnou indiánkou Jekatěrinou Prochorovnou, se kterou žil až do své smrti.[4] Za své zásluhy při ruské kolonizaci Kalifornie získal v roce 1819 Řád sv. Vladimíra, ale až do své smrti si nenašel vhodný čas, aby si ho osobně od cara převzal.

Když odstoupil Baranov z vedení Rusko-americké společnosti, rozhodl se také Ivan Kuskov v roce 1821 odejít do důchodu. Na jeho místo nastoupil Karl Schmidt. Od ledna do srpna 1822 žil Kuskov v Novoarchangelsku, pak se přes Ochotsk a Sibiř dostal koncem června 1823 do Petrohradu. V Petrohradu se projevilo jeho podlomené zdraví, nečekal tedy na uznání svých zásluh ani finanční vyrovnání s vedením Rusko-americké společnosti a již v červenci 1823 se vrátil do rodné Toťmi. Zde zjistil, že ačkoliv celou dobu řádně platil místní daně, byl zbaven domovského občanství. Zažádal si proto opět o práva občana Toťmi, ale než je stačil získat, v říjnu 1823 zemřel.[3]

Byl pohřben na území Spaso-sumorinského kláštera, kterému v roce 1812 poslal velké finanční dary. Přesné místo není známo, na místě jeho údajného hrobu stojí obyčejný dřevěný kříž a kotva.[5]