Iván Helguera

Helguera patřil mezi posily Realu pro sezónu 1999/2000. V první sezóně ve dresu „Bílého baletu“ odehrál 33 ligových zápasů, někdy jako stoper a jindy jako defenzivní záložník. Až páté místo v La Lize kompenzovala úspěšná jízda Ligou mistrů. V základu nastoupil i ve finále LM, kde Real porazil Valencii 3:0.[1]

Helguera si udržel důvěru trenéra del Bosqueho i v sezóně 2000/01, kdy se Real vrátil na španělský trůn. V osmifinálové skupině vstřelil třetí gól domácího zápasu s Anderlechtem, který skončil výhrou Realu 4:1.[2] Ve čtvrtfinále na hřišti tureckého Galatasaraye ve 33. minutě otevřel hlavou skóre po centru Figa z přímého kopu. Nakonec dramatický zápas Real vyhrál 3:2.[3] Helguera se jednou gólově prosadil také při vítězství 3:0 v odvetném zápase na Santiago Bernabéu. Přes semifinále s Bayernem se však Real nedostal.

Začátkem další sezóny si Helguera přivodil zranění během přípravného zápasu proti Interu Milán, kvůli kterému zameškal úvodní zápasy ligy i pohárů.[4] Jeho návrat zlepšil defenzívu a pomohl výkonům hvězdné posily v podobě Zidaneho.[5] Zasáhl do 26 zápasů La Ligy a zpravidla v základní sestavě. Real v konečné tabulce obsadil neuspokojivé třetí místo. V pátém zápase osmifinálových skupin Ligy mistrů proti pražské Spartě se Helguera snažil faulováním a i nadávkami rozhodčímu Grahamu Pollovi dostat žlutou kartu, aby byl suspendován pro nedůležitý šestý zápas proti Panathinaikosu a byl tak k dispozici na už jisté čtvrtfinále.[6] Žlutou kartu obdržel až v 76. minutě.[7] Ve finále proti Leverkusenu nastoupil v základu ve stoperské dvojici vedle Hierra.[8] Real Madrid porazil německý klub 2:1 a Helguera tak získal ve své třetí sezóně za Real už druhý titul v Lize mistrů.

Helguera patřil nadále mezi stavební kameny Realu, a to i v sezóně 2002/03. Protože namísto příchodu stopera dorazila posila v podobě útočníka Ronalda, stáhl se na místo stopera právě Helguera.[9] Tento tah pomohl zlepšit defenzívu madridského mužstva. Zasáhl do 33 zápasů La Ligy a vstřelil 6 branek při úspěšné honbě za dalším mistrovským titulem. Ve třetím ligovém kole dal Helguera rovnou 2 branky Osasuně a pomohl tak k vítězství 4:1.[10] Během zápasu se také dostával do vyhrocených soubojů se soupeřovým záložníkem Pablem Garcíou.[11] Ve skupině Ligy mistrů proti Genku odehrál celé utkání, které Real vyhrál jednoznačně 6:0. Helguera byl faulován v pokutovém území a z následné penalty vstřelil třetí branku Figo.[12] Ve čtvrtfinále proti Manchesteru United vyhrál Real doma 3:1. Helguera se utkal s hrotovým útočníkem soupeře, van Nistelrooyem, kterému nakonec nezabránil vstřelit důležitý venkovní gól.[9] Přes venkovní prohru 3:4 (Helgura si dal vlastní gól) dokázal Real postoupit do semifinále,[13] kde jej čekal Juventus Turín. Juventus v domácí odvetě dostal zápas do penaltového rozstřelu, poté co využil absenci defenzivního záložníka Makélélého. Helguera nezabránil fotbalistům Juventusu vstřelit tři góly, asistoval ale u gólu Zidana.[14] Penalty ale zvládl Juventus a Real tak do finále nedokráčel.[15]

Helguera v reprezentaci trenéra Camacha debutoval 29. března 2000 v přátelském zápase doma proti Itálii.[16] Dostal se na soupisku na EURO 2000, kde byl mezi náhradníky.[17] První dva zápasy proti Norsku (porážka 0:1) a proti Slovinsku (výhra 2:1) nastoupil v závěrečných minutách. Trenér José Antonio Camacho jej postavil do rozhodujícího zápasu s Jugoslávií do základu na post defenzivního záložníka a i tento tah přispěl k vítězství 4:3 a postupu do čtvrtfinále. Místo v základní sestavě si udržel i v zápase proti Francii, která Španělsko porazila 2:1.

Helguera patřil do nominace Španělska pro mistrovství světa 2002 s dalšími spoluhráči z Realu.[18] První zápas skupiny proti Slovinsku vyhráli Španělé 3:1, přičemž Helguera přišel na hřiště jako střídající hráč v 74. minutě za Luise Enriqueho.[19] Ve druhém zápase proti Paraguayi vyhráli Španělé opět 3:1. Helguera nastoupil do druhého poločasu za útočníka Tristána.[20] Třetí zápas proti Jihoafrické republice odehrál celý po boku kapitána Nadala jako stoper, který Španělsko vyhrálo 3:2.[21] Na stejném postu si zahrál celé osmifinálové utkání proti Irsku, které Španělsko zdolalo až na penalty.[22] Proti domácí Jižní Koreji vstřelil hlavou jeden ze dvou neuznaných gólů Španělska. Podle rozhodčího se dopustil útočného faulu.[23] Jeho výkon v záloze tvořil základ španělské převahy, přesto Jižní Korea dotáhla zápas do penaltového rozstřelu, kde nakonec uspěla 5:3.[24] Po zápase Helguera označil zápas za krádež.[25]

Zdroj:[26]

Real Madrid

• La Liga (3× vítěz)
  • 1. místo: 2000/01, 2002/03, 2006/07
• Supercopa de España (1× vítěz)
  • 1. místo: 2003
• Liga mistrů UEFA (2× vítěz)
  • 1. místo: 1999/00, 2001/02
• Superpohár UEFA (1× vítěz)
  • 1. místo: 2002
• Interkontinentální pohár (1× vítěz)
  • 1. místo: 2002

Valencia

• Copa del Rey (1× vítěz)
  • 1. místo: 2007/08