Irena Belohorská

Vystudovala medicínu na Univerzitě Komenského v Bratislavě a v roce 1976 získala atestace z gynekologie a porodnictví a roku 1982 i klinické onkologie. V letech 1973–1976 pracovala jako asistentka lékaře, v letech 1977–1984 v Národním onkologickém ústavu. V letech 1983–1986 působila jako lékařka v Tunisku. Po návratu byla v letech 1986–2002 vrchní lékařkou v centu prevence Národního onkologického ústavu (mezitím v letech 1992–1993 působila na postu ředitelky fakultní nemocnice).[2][3]

Po sametové revoluci se politicky angažovala. Ve volbách roku 1992 byla za HZDS zvolena do slovenské části Sněmovny národů. Ve Federálním shromáždění setrvala do zániku Československa v prosinci 1992.[1] Uvádí se bytem Bratislava.[4] V roce 1993 působila jako vedoucí úřadu ministra obrany Slovenska a pak jako státní tajemnice na slovenském ministerstvu zahraničních věcí. V druhé vládě Vladimíra Mečiara se stala v listopadu 1993 slovenskou ministryní zdravotnictví, přičemž v této funkci setrvala do března 1994, kdy vláda padla. Roku 1994 jí byl udělen Řád Andreje Hlinky. V roce 1996 byla předsedkyní městské organizace HZDS.[2][3]

V parlamentních volbách na Slovensku roku 1994 byla zvolena poslankyní Národní rady Slovenské republiky za HZDS. Byla místopředsedkyní zahraničního výboru. Mandát poslankyně obhájila v parlamentních volbách na Slovensku roku 1998. Nyní působila jako místopředsedkyně výboru pro evropskou integraci. A opětovně se poslankyní stala i v parlamentních volbách na Slovensku roku 2002. Působila coby místopředsedkyně výboru pro lidská práva. Křeslo v Národní radě SR držela až do roku 2004.[2][3]

Ve volbách do Evropského parlamentu na Slovensku roku 2004 byla za HZDS zvolena do Evropského parlamentu. Zde zasedala do roku 2009. Působila v klubu nezávislých poslanců EP a byla členkou výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a podvýboru pro lidská práva.[3]

Je vdova, má dvě dcery.[3] V březnu 2009 při autonehodě srazila chodkyni, která náhle vstoupila mimo přechod pro chodce do jízdní dráhy a po několika týdnech zemřela na následky svých zranění.[5]