Interaktivní film

Skutečně prvním považovaným interaktivním filmem byl Člověk a jeho dům, v projektu Kinoautomat od českého režiséra Radúze Činčery, který byl představen veřejnosti v Montrealu na světové výstavě EXPO ′67. Česká premiéra filmu se konala v kině Světozor, v roce 1971, kdy zaznamenala veliký úspěch. Kinoautomat byl o rok později v roce 1972 z ideologických důvodů zakázán.[2]

Přesný princip Činčerova Kinoautomatu spočíval v tom, že po zastavení několika sekvencí, převážně po těch nejdramatičtějších, vystoupil na pódium herec a zeptal se diváků, co by měl hlavní hrdina udělat.[3] Následně si diváci mohli vybrat ze dvou možností pokračování filmu pomocí tlačítka na ovladači. Samotný systém Kinoautomatu umožňoval divákům v průběhu představení až osm rozhodnutí.[2]

Z ekonomického hlediska je tento koncept spíše nevýhodný. Zvyšuje délku celkové potřebné stopáže k uvedení filmu, protože kino musí mít k dispozici všechny alternativní větve příběhu. Rovněž omezuje i distribuci jen do speciálně vybavených kin. Je ale překvapením, že Kinoautomat zůstal raritou v porovnání s IMAX kiny, které zaznamenaly zvýšený růst. Jedním z důvodů tohoto jevů může být ten, že pasivní filmové publikum raději sedí v kině bez toho, aby muselo do děje filmu nějak zasahovat.[1]

V červnu 2012 vyšel nekomerční český interaktivní film s názvem Interande. Tento film je dostupný skrze webový prohlížeč a využívá pro přehrávání vlastní proprietární technologii, kdy uživatel interaguje přímo s aplikací pomocí klikání myší. Autory projektu jsou Matouš Ježek, Radim Brnka, Pavel Gotthard a Víťa Procházka. Film je dostupný zdarma.[4]

Pojem interaktivní film může odkazovat i k videohře, která vyžaduje aktivní zapojení hráče prostřednictvím uživatelského rozhraními. Zpětná vazba hráče se následně projevuje na monitoru počítače.[1]