Integrin

Integrin je označení pro skupinu membránových receptorů, které se vážou na extracelulární matrix či na jiné buňky. Umožňují tím přilnutí buněk k podkladu (a tedy integritu tkání) a také migraci buněk v embryu či imunitním systému.[1] Mimo to se účastní některých signalizačních kaskád, při nichž se navázání ligandu na integrin přenáší do nitra buňky jako signál, který reguluje např. fosforylaci proteinů, genovou expresi, růst a smrt buněk a podobně.[2]

Integriny se vyskytují na povrchu téměř všech druhů buněk,[2] a to u většiny živočichů.[1]

Stavba

Integriny se skládají z alfa (α) a beta (β) řetězce a každý z těchto řetězců je vlastně vytvářen jako samostatný protein objevující se v mnoha variantách. Tím vzniká poměrně velké množství (asi 20–24) kombinací výsledných dimerů.[1] Podle stavby jsou také pojmenované, např. α1β1 či αIIbβ3.[2]

Funkce

Integriny se vážou na glykoproteiny extracelulární matrix (laminin, fibronektin, kolagen). Jsou umístěny v cytoplazmatické membráně a svým vazebným místem samozřejmě směřují ven z buňky. Směrem dovnitř jsou přes jisté další bílkoviny (talin, vinkulin, paxilin, tensin) na vnitrobuněčný cytoskelet (konkrétně na aktin).[1]

Reference
  1. ROBERT C. KING; WILLIAM D. STANSFIELD; PAMELA K. MULLIGAN. A Dictionary of Genetics, Seventh Edition. [s.l.]: Oxford University Press, 2006.
  2. Lawrence E. Goldfinger ; Mark H. Ginsberg. ENCYCLOPEDIA OF BIOLOGICAL CHEMISTRY, FOUR-VOLUME SET, 1-4. Příprava vydání Lennarz,W.J., Lane, M.D.. [s.l.]: [s.n.] Kapitola Integrin signalling.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.