Institucionalizovaná diskriminace

Institucionalizovaná diskriminace (někdy také institucionální nebo strukturální diskriminace) (lat. institutum, nařízení, účel, zvyk, a discrminare, rozlišovat) je v Česku dosud neustálený pojem. Jde o typ diskriminace, tedy znevýhodňování člena či celé skupiny jedinců v určité situaci (např. při odměňování, přístupu ke službám, do fyzického prostoru a podobně), a to na základě nějaké charakteristiky (např. etnického původu či rasy[1], postižení, věku, sexuální orientace či identity nebo pohlaví/genderu), která s příslušnou situací vlastně nesouvisí a nemá na ni vliv (např. na výši odměny, na získání práce, na vstřícnost při komunikaci apod.). Diskriminace vychází z určitého souboru hodnot a předpokladů (zpravidla stereotypní a předsudečné povahy), u nichž nelze prokázat platnost pro celou skupinu.[2][3] V případě tohoto typu diskriminace jsou takové hodnoty vepsány do společnosti samotné nebo jejích částí, tzv. sociálních institucí,[4] jako jsou např. systém vzdělávání, pracovní trh, sociální politiky apod., ale také do entit realizujících konkrétní sociální instituci, jako jsou třeba úřady nebo školy, či přímo do konkrétních organizací[5] (např. fotbalový klub, firma atd.), což způsobuje institucionalizovaný diskriminující přístup k příslušné skupině lidí. Institucionalizovaná diskriminace může být přímá, resp. otevřená, a tudíž být přítomna v oficiálních dokumentech (např. zákonech, nařízeních, psaných doporučeních, příručkách, řádech), nebo nepřímá.[6][7] V takovém případě ona institucionalizace právě způsobuje, že je diskriminace často neviditelná a neuvědomovaná a zpravidla je vnímaná jako přirozená, běžná či dokonce žádoucí.[8]

Pincus odlišuje diskriminaci individuální, institucionální a strukturální. Institucionální je charakterizována jako politika významných veřejných i soukromých institucí (organizací) a jednání osob, které je reprezentují, mající úmysl rozdílně zacházet či poškodit menšinové skupiny lidí. Strukturální diskriminace se vyznačuje podobným jednáním, ale jde o zdánlivě (etnicky, rasově, genderově apod.) neutrální politiky a jednání (představitelů instituce, organizace), jež ve svém důsledku mají rozdílné, tedy diskriminační dopady na určitou či určité nemajoritní sociální skupiny.[9]