Ingibjörg H. Bjarnason

Bjarnason se narodila v Þingeyri v roce 1867 Hakonu Bjarnasonovi a Johanně Kristin Þorleifsdóttir jako první z pěti dětí. Po smrti otce se jako náctiletá přestěhovala do Reykjavíku, kde absolvovala gymnázium Kvennaskólinn.[2] Maturovala v roce 1882 a poté začala jako historicky první Islanďan v Dánsku studovat gymnastiku. V roce 1893 se vrátila zpět do Reykjavíku, kde se stala učitelkou gymnastiky a v roce 1903 se stala učitelkou na Kvennaskólinnu. Zde se v roce 1906 stala ředitelkou a tuto funkci vykonávala 35 let až do své smrti.

V roce 1894 se stala aktivní sufražetkou. V roce 1915, když dostaly islandské ženy volební právo, byla Bjarnason vybrána ženskou organizací, aby oslovila parlament a přednesla oslavnou řeč. Byla také pověřena vedením výboru, jenž zajistil finanční prostředky pro výstavbu nemocnice Landspítali, aby připomněla vítězství sufražetek. Vedla politickou stranu Kvennalistinn a v roce 1922 byla zvolena do Althingu.[2] Tím se stala první ženou v islandském parlamentu.[2] Nejprve zde působila jako nezávislá, ale v roce 1924 se stala členkou islandské konzervativní strany Íhaldsflokkurinn a v této funkci působila v rámci konzervativní strany do roku 1927. Během své politické kariéry hájila práva žen a dětí.

Po odchodu z politiky zůstala i nadále aktivní v rámci hnutí za práva žen a v roce 1930 se stala zakládající předsedkyní ženské organizace Kvenfélagasambands Íslands. V letech 1928–1932 působila v předsednictvu banky Landsbanki a v letech 1928–1934 byla členkou Islandské školské rady. Zemřela v říjnu 1941.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ingibjörg H. Bjarnason na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ingibjörg H. Bjarnason na Wikimedia Commons