Informační gramotnost

Informační gramotností (information literacy) je znalost a uvědomění si, kdy a proč potřebujeme informace, kde je najít a jak je vyhodnotit, použít a jak je sdělovat etickým způsobem. Informační gramotnost nesmíme v žádném případě zaměňovat s počítačovou gramotností, protože informační gramotnost je širší pojem. U informačně gramotného jedince se předpokládá počítačová gramotnost, naopak počítačově gramotný jedinec nemusí být nutně informačně gramotný.

Definice a její vývoj

Poprvé byl termín informační gramotnost použit tehdejším prezidentem Information Industry Association Paulem Zurkowskim v roce 1974. Informačně gramotný byl podle něj jedinec připravený používat informační zdroje při práci, který se při řešení problémů naučil využívat širokou škálu technik a informačních nástrojů stejně jako primární zdroje.[1]

Roku 1989 byla zveřejněna ve zprávě Komise pro informační gramotnost asi nejčastěji používaná definice. K dosažení informační gramotnosti musí být jedinec schopen rozeznat, kdy potřebuje informace, a dále je vyhledat, vyhodnotit a efektivně využít. Informačně gramotní lidé se naučili, jak se učit. Vědí, jak se učit, protože vědí, jak jsou znalosti pořádány, jak je možné informace vyhledat a využít je tak, aby se z nich další mohli učit. Jsou to lidé připravení pro celoživotní vzdělávání, protože mohou vždy najít informace potřebné k určitému rozhodnutí či k vyřešení daného úkolu. [2]

Podle Dombrovské se informační gramotnost rovná součtu funkční a informační gramotnosti, přičemž počítačová gramotnost je jednak součástí informační gramotnosti a jednak základnou pro rozvoj funkční gramotnosti ve společnosti, která je na informačních a komunikačních technologiích založena.[3]

Podle Odborné komise pro informační vzdělávání a informační gramotnost na vysokých školách je informační gramotnost chápána jako funkční gramotnost v informační společnosti, společnosti na rozvoji takových technologií založené. K funkční gramotnosti proto přidáváme ICT gramotnost, jako schopnost uživatelské práce s počítačem (a dalšími nástroji) a sítěmi (zejména internetem), zdůrazňujeme však, že práce s ICT je vždy práce s nástroji a podporuje ostatní složky informační gramotnosti. [4]

Z praxe knihovníků a informačních knihovníků se ukazuje potřeba zdůraznit ještě jeden aspekt práce s informacemi, a to etický přístup a znalost práv a povinností, které s informacemi souvisí. Tedy je nutno vědět, že použité zdroje je třeba řádně citovat a nakládat s nimi bez porušování autorského práva.

Moskevská deklarace mediální a informační gramotnosti

Ve dnech 24.-28. června 2012 proběhla v Moskvě mezinárodní konference o mediální a informační gramotnosti pro znalostní společnost, organizována Ministry of Culture of the Russian Federation, the Federal Agency for Press and Mass Communications, the Commission of the Russian Federation for UNESCO, UNESCO Information for All Programme and UNESCO Secretariat, the International Federation of Library Associations and Institutions (IFLA), the UNESCO Institute for Information Technologies in Education, the Russian Committee of the UNESCO Information for All Programme, and the Interregional Library Cooperation Centre, v rámci předsednictví Ruska v programu UNESCA Intergovernmental Information for All Programme.
Konference se zaměřovala na zvýšení povědomí veřejnosti o významu, rozsahu a aktuálnosti úkolů mediální a informační gramotnosti (dále jen MIG); jejich prosazování mezi informačními, mediálními a vzdělávacími odborníky, vládními úředníky a širokou veřejností a na identifikaci klíčových problémů, navržení politické a profesionální strategie v této oblasti a přispět tak ke zlepšení mezinárodní, regionální a národní reakci na problémy MIG.
Zúčastnilo se přes 130 účastníků ze 40 zemí celého světa. Zastoupeny byly všechny možné sféry vládních i nevládních organizací, institucí, sdružení i předních světových odborníků, kterých se může MIG dotýkat.


Účastníci konference se shodli na následujícím:

  1. MIG je předpokladem pro udržitelný rozvoj otevřených, pluralitních, vše zahrnujících a participativních znalostních společností a občanských institucí, organizací, komunit a jednotlivců, které tyto společnosti tvoří.
  2. MIG je definována jako kombinace znalostí, postojů, dovedností a postupů potřebných pro přístup, analýzu, hodnocení, používání, vytváření a komunikaci informací a znalostí kreativními, legálními a etickými cestami, které respektují lidská práva. Mediálně a informačně gramotný jednotlivci by měli být schopni použít různé média, informační zdroje a kanály ve svém soukromém, profesionálním i veřejném životě. Vědí, kdy a jakou informaci potřebují a k čemu a vědí kde a jak jí získat. Chápou to, kdo a proč informaci vytvořil, stejně jako roli, povinnost a funkci médií, informačních producentů a paměťových institucí. Zvládají analyzovat informace, zprávy, přesvědčení a hodnoty přenášené prostřednictvím médií a jakýchkoliv producentů obsahu a jsou schopni informaci zhodnotit. MIG kompetence tak přesahují kompetence spojené s informační a komunikační technologií a zahrnují i učení, kritické myšlení a interpretační dovednosti napříč odbornými, vzdělávacími a společenskými hranicemi. MIG se týká všech typů médií (orální, tištěné, analogové i digitální) a všech forem a formátů zdrojů.
  3. Koncepce MIG navazuje na předchozí mezinárodní dokumenty jako je Pražská deklarace: "Směrem k informačně gramotné společnosti (2003)" Alexandria Proclamation "Beacons of the Information Society" (2005); Fez Declaration on Media & Information Literacy (2011); and the IFLA Media & Information Literacy recommendations (2011). MIG opírají své základní kompetence potřebné k efektivní práci směrem k dosažení rozvojových cílů tisíciletí OSN, OSN deklaraci lidských práv a cílům prosazujících na Světovém summitu o informační společnosti.
  4. Za účelem dosažení těchto cílů, potřebují jednotlivci, komunity, firmy, organizace a národy neustále informace o sobě a svém fyzickém a sociálním prostředí, a pochopení mnoha různých médií, jejichž prostřednictvím tyto informace mohou najít, pochopit a sdělovat, a to i přesto, že jsou média v neustálém stavu změny. Vývoj nových technologií bude i nadále měnit parametry práce, volného času, rodinného života i občanství.Po celém světě žijí lidé v prostředí definovaném různými médií, interaktivitou, sítí a globalizací. Zvláště (ale nejen) pro mladé lidi roste význam médií a sociálních sítí a velká část dospívání probíhá mimo tradiční vzdělávací prostředí. Vytvoření média dnes již nespočívá v rukou omezené skupiny odborníků, nyní si je může vytvářet každý.
  5. Současně ale digitální éra také významně rozděluje. Mnoho lidí v rozvojových zemích nemá vůbec žádný přístup k informacím a médiím. Dokonce i ve vyspělém světe se nacházejí omezení spočívající v nutnosti fyzického přístupu k technologiím a mnoho lidí na všech možných úrovních postrádá kritické myšlení a dovednosti vyššího řádu potřebné k činění informovaných rozhodnutí a k řešení problému v každém možné aspektu života (ať již jde o osobní, sociální, vzdělávací či profesionální aspekt na všech lokálních, národních, regionálních či mezinárodních úrovních).[5]

Způsobilosti informačně gramotného člověka

Různé definice informační gramotnosti se navzájem liší, přesto mají jisté společné prvky, podle nichž by informačně gramotný člověk měl mít osvojeny následující způsobilosti a měl by dokázat:

  • identifikovat informační potřeby,
  • pro získání informací zvolit nejvhodnější strategii,
  • využívat odpovídající zdroje a informační systémy,
  • v informačních zdrojích vyhledat požadované informace,
  • získané informace kriticky zhodnotit,
  • informace vhodně zpracovat a využít,
  • informace zprostředkovat jiným lidem v různých podobách
  • a prostřednictvím různých technologií,
  • posoudit morální a právní aspekty využívání informací.

Informační výchova

Ke zvýšení gramotnosti vede informační výchova. Zatímco informační gramotnost je cílem, informační výchova je proces, který k tomuto cíli vede. Získání informační gramotnosti není jednorázovou záležitostí, ale má kontinuální a dlouhodobý charakter, z toho důvodu nemůže být ani informační výchova omezena na určitou fázi vývoje osobnosti ani na určitý stupeň vzdělávání, avšak měla by fungovat ve všech stadiích vývoje člověka a na všech stupních vzdělávání.
V rámci informační výchovy na vysokých školách byly Odbornou komisí pro informační vzdělávání a informační gramotnost stanoveny standardy pro znalosti, schopnosti a dovednosti informačně gramotného vysokoškolského studenta, které se však týkají pouze jeho studia a odborné práce v oboru, tak že:

  • je schopen porozumět odborným textům svého studijního oboru, abstrahovat z nich podstatné myšlenky a zároveň sám psát odborné texty s využitím poznatků z informačních zdrojů, které cituje s ohledem na autorský zákon a podle zásad tvorby bibliografických citací,
  • zná a sleduje klíčové informační zdroje svého studijního oboru, na základě pokročilých způsobů vyhledávání a s ohledem na právní i morální aspekty této činnosti z nich umí získat relevantní informace a takto vyhledané informace různého typu a formátu organizuje a uchovává pro další využití při své odborné práci,
  • využívá prameny numerických a technických informací, vyhledává a zpracovává numerická a technická data a používá je při své odborné práci,
  • ovládá mateřský jazyk a dokáže se v něm slovně i písemně vyjadřovat, zná a používá odbornou terminologii svého studijního oboru v mateřském i cizím jazyce, zejména angličtině, na úrovni potřebné k práci s odbornými informačními zdroji a komunikaci v rámci komunity daného oboru,
  • používá běžně dostupné informační a komunikační technologie potřebné k vyhledání, získání, zpracování a prezentaci informací (různého typu a formátu), které se týkají jeho studia a odborné práce,
  • je si vědom morálních a právních aspektů využívání informací a pracuje s informacemi v souladu s autorskou etikou a autorským právem.[6]

Reference
  1. LANDOVÁ, Hana. Informační gramotnost – náš problém. Překlad Zdeňka Civínová. Ikaros [online]. 2002. Roč. 6, č. 8. Dostupné online. ISSN 1212-5075.
  2. Presidential Commission on Iformation Literacy. Final report [online]. Chicago: American library associaton, Chicago [cit. 1989-01-10]. Dostupné online. (anglický)
  3. DOMBROVSKÁ, Michaela; LANDOVÁ, Hana; TICHÁ, Ludmila. Informační gramotnost - teorie a praxe v ČR. S. 7–18. Národní knihovna knihovnická revue [online]. 2004. Roč. 15, č. 1, s. 7–18. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-06. ISSN 1214_0678.
  4. Použití informační gramotnosti v práci komise IVIG [online]. Odborná komise pro informační vzdělávání a informační gramotnost na vysokých školách, rev. 2010-11-16. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-27.
  5. Moscow Declaration on Media and Information Literacy [online]. Moscow: IFLA, 2012-06-28, rev. 2012-10-05. Dostupné online. (anglický)
  6. Standardy informační gramotnost vysokoškolského studenta [online]. Odborná komise pro informační vzdělávání a informační gramotnost na vysokých školách, rev. 2010-11-16. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-03.

Literatura
  • DOMBROVSKÁ, Michaela. Informační vzdělávání v České republice. Disertační práce. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2017. Dostupné online.
  • DOSTÁL, Jiří. Informační gramotnost a počítačová gramotnost – klíčové pojmy informační výchovy. In: Infotech 2007 – moderní informační a komunikační technologie ve vzdělávání. Olomouc: Votopia, 2007. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-08. ISBN 978-80-7220-301-7. S. 60–65.
  • Jak rozumíme informační gramotnosti [online]. Odborná komise pro informační vzdělávání a informační gramotnost na vysokých školách, rev. 2010-11-16. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-03.
  • Pražská deklarace. Směrem k informační gramotnosti = The Prague Declaration. Towards an information literate Society. S. 19. Národní knihovna knihovnická revue [online]. 2004. Roč. 15, č. 1, s. 19. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-12-16. ISSN 1214_0678.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.