Infliximab

Infliximab je chimérická monoklonální protilátka typu IgG₁. Protože imunitní systém člověka vyvíjí imunitní reakci vůči myším protilátkám, byl konstantní řetězec této protilátky nahrazen lidským imunoglobulinem. Z 25 % ji tvoří myší variabilní oblast a ze 75 % je to původem lidská protilátka. Infliximab se vyznačuje vysokou afinitou (1,8x 10⁻⁹ kDa) a vysokou specifitou (například se neváže na TNF-β).[6] Uchovává se ve formě prášku, ze kterého se před podáním připravuje infuzní roztok.[2]

Infliximab se řadí do lékové skupiny tzv. biologické terapie. Významná část léků je strukturně poměrně jednoduchá a lze je syntetizovat pomocí chemických postupů. Naproti tomu biologické léky (v tomto případě protilátky) se vyznačují složitou strukturou a k jejich produkci v laboratorních podmínkách slouží živé buňky. Náročná příprava se mimo jiné odráží též v ceně léku.[7]

Předpona názvu monoklonálních protilátek je variabilní, v tomto případě je to „inf-". Slabika „-li-" se vztahuje k imunitnímu systému, označuje, proti čemu je protilátka v těle namířená, „-xi-" je označení pro chimérickou protilátku a „-mab“, pocházející z „monoclonal antibody", pro monoklonální protilátku.[1]

Infliximab se váže na solubilní i transmembránový TNF-α, čímž znemožňuje jeho funkci. TNF-α je cytokin hrající klíčovou roli při zánětu, produkují ho například monocyty, makrofágy, neutrofily a endoteliální buňky. Vazba infliximabu na TNF-α navíc aktivuje komplement a tím indukuje T-lymfocyty zprostředkovanou apoptózu buněk nesoucích TNF-α na svém povrchu. TNF-α mají na povrchu například aktivované T-buňky, makrofágy nebo dendritické buňky. Tato na protilátkách závislá cytotoxicita tedy vede k jejich lýzi. Cílem léčby je dosažení remise zánětlivého onemocnění.[6]

Infliximab je určen především pro pacienty trpící aktivní nebo těžkou revmatoidní artritidou, středně závažnou až závažnou Crohnovou nemocí a ulcerózní kolitidou a aktivní, progresivní psoriatickou artritidou. Jedná se o pacienty, kterým je kontraindikována běžná léčba nebo kteří na konvenční léčbu nereagují.

Infliximab se podává ve formě nitrožilních infuzí. Samotné podání trvá v případě první dávky přibližně dvě hodiny. V pořadí druhá dávka je podávána dva týdny po první dávce, další infuze následují v šesti až osmitýdenních intervalech. Množství podané protilátky závisí na charakteru onemocnění, hmotnosti pacienta a jeho reakci na léčbu. Většinou se podávají 3 až 5 mg/kg.[2]

Pokud je třeba snížit riziko vzniku infuzní reakce, lze snížit rychlost infuze a pacienta předléčit například podáním antihistaminika.[2]

Pokud je to možné, je výhodné léčbu infliximabem kombinovat s methotrexátem, čímž je dosaženo jejich synergistického působení. Pozorováno je delší udržení požadované hladiny infliximabu a nižší hladina CRP (C-reaktivního proteinu) v séru.[2] Také je možné touto kombinací snížit míru produkce potenciálních protilátek proti infliximabu.[6]

Podání infliximabu je kontraindikováno například u pacientů s hypersenzitivitou na infliximab, tuberkulózou a dalšími závažnými infekcemi.[2]

Mezi možné vedlejší účinky léčby patří například akutní infuzní reakce, objevit se mohou alergické reakce, kardiovaskulární potíže (hypertenze, bradykardie)[2] nebo, jako důsledek potlačení prozánětlivých reakcí, hrozí zvýšené riziko infekcí.[8] Léčba může zvýšit riziko rozvoje nádorového onemocnění. Léčba může vyvolat vznik protilátek namířených proti infliximabu, což může vést k snížení účinnosti léčby. Za takových okolností může narůst i množství infuzních reakcí.[2][9]

Při podávání infliximabu ženám během těhotenství může být snížena obranyschopnost dětí po narození. Vakcinace živými vakcínami u těchto dětí by proto měla být oddálena alespoň do věku šesti měsíců dítěte, v takové době již není infliximab v krvi dítěte detekován.[10]

• Adalimumab je plně humánní monoklonální protilátka. Na trhu je známý pod názvem Humira.[11] Není zaznamenáno, že by se od infliximabu lišil v účinnosti či bezpečnosti.[12]

• Etanercept a onercept jsou rekombinantní proteiny, jsou to „falešné“ solubilní receptory pro TNF-α. Etanercept je složen z částí TNFR2 a IgG.[1]