Indulf (6. století)

Indulf také známý jako Gundulf (řecky Γουνδούλφ)[1] (? - po roce 553?) byl byzantský žoldnéř, který přeběhl k Ostrogothům a stal se vůdcem jejich armády v posledních letech gotské války.

Indulf
Bitva u Mons Lactaria, ve které byl Indulf jedním z vůdců
Narození?
Úmrtípo roce 553?
Národnostgótská
Vojenská kariéra
Doba službyprvní polovina 6. století
SloužilByzantská říše
Ostrogótské království
VálkyGotské války
BitvyBitva u Seny Gallici
Bitva u Mons Lactarius

Indulf je poprvé zmíněn historikem Prokopiem z Kaisareie jako barbarský strážce byzantského generála Belisara. Když Belisar s armádou opustil Řím počátkem roku 549, Indulf zůstal pozadu a krátce nato přeběhl k Ostrogótům.[1] Na konci jara či počátkem léta roku 549 ho ostrogótský král Totila pověřil vedením velké armády a flotily k tažení do Dalmácie,[2] kterou Byzantinci dobyli v letech 535 a 536. Obyvatelé měst se Indulfovi nebránili, domnívali se, že je stále osobním strážcem generála Belisara, čehož využil a obyvatelé opevněných měst Movicurum a Laureate vyvraždil a pevnosti obsadil.[3] Porazil také byzantskou armádu vyslanou proti němu místním byzantským guvernérem a zajal řadu zásobovacích lodí určených pro byzantskou armádu na Apeninském poloostrově.[1]

V dochovaných spisech se jeho jméno znovu objevilo v roce 551, kdy byl jedním ze tří gótských generálů pověřených obléháním Ancony. Když proti nim vyplula byzantská flotila, Indulf a jeho generál Gibal[4][5] proti nim vypluli s gótskou flotilou. Obě flotily se střetly v bitvě u Seny Gallici nedaleko Senigallie. Výsledná bitva byla katastrofou pro nezkušené Ostrogóty. Gibal v bitvě padl a většina lodí byla potopena nebo zajatá. Indulfovi se podařilo s 11 plavidly uniknout.[6] Po dosažení pobřeží své lodě nechal spálit a z Ancony rychle uprchnul do Auxima.[1][7] Indulf je ve spisech Prokopia naposledy zmíněn po ostrogótské porážce v bitvě u Mons Lactaria, kde byl jedním z vůdců zbytků gotské armády, kteří se odmítli vzdát a místo toho ustoupili na sever k Ticinu.[1]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Indulf (6th century) na anglické Wikipedii.

  1. JONES, A. H. M.; MARTINDALE, John R. The prosopography of the later Roman Empire. Cambridge [England]: Cambridge University Press, 1992. ISBN 0-521-20160-8. S. 618–619. (anglicky)
  2. ELTON, Hugh. The Roman Empire in late antiquity : a political and military history. Cambridge, United Kingdom: Cambridge University Press, 2019. 378 s. Dostupné online. ISBN 9780521899314. S. 318. (anglicky)
  3. RAVEGNANI, Giorgio. Soldati e guerre a Bisanzio : il secolo di Giustiniano. Bologna: Il mulino, 2009. 226 s. Dostupné online. ISBN 9788815130440. S. 181. (italsky)
  4. BURY, John Bagnell. The Rise and Decline of the Roman Empire: The Golden Age of the Empire from Julius Caesar Until Marcus Aurelius & the Period of the Late Empire From the Death of Theodosius I to the Death of Justinian [online]. e-artnow, 2019-05-29 [cit. 2020-12-28]. Dostupné online. (anglicky)
  5. TAYLOR, Ira Donathan. Roman Empire at war : a compendium of battles from 31 BC to AD 565. Barnsley, South Yorkshire: Pen & Sword Military, 2016. 224 s. Dostupné online. ISBN 9781473869103. Kapitola Sena Gallica, AD 551. (anglicky)
  6. RUBIN, Berthold. Das Zeitalter Iustinians.. Berlin,: W. de Gruyter, 1960. 315 s. Dostupné online. ISBN 9783110034110. S. 188. (německy)
  7. BURY, J. B. History of the later Roman Empire from the death of Theodosius I. to the death of Justinian. New York: Mineola, Dover Publications, Incorporated, 1958. Dostupné online. ISBN 0-486-20399-9. S. 258-260. (anglicky)
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.