Reportéři bez hranic

Reportéři bez hranic (francouzsky: Reporters sans frontières, anglicky: Reporters Without Borders, německy: Reporter ohne Grenzen) je v Paříži založená nevládní organizace obhajující svobodu tisku a médií. Zastává se novinářů a pracovníků v médiích, kteří jsou sužováni cenzurou a perzekucí. Byla založena roku 1985 Robertem Ménardem, Rony Braumanem a Jean-Claude Gillerbaudem.

Reportéři bez hranic
Logo Reportérů bez hranic
ZakladatelRobert Ménard, Émilien Jubineau, Jacques Molénat a Rémy Loury
Vznik1985
Typvýzkumný institut, think tank
Právní formaassociation under local law of Alsace-Moselle
SídloPaříž, Francie
Generální tajemníkChristophe Deloire, Jean-François Julliard a Robert Ménard
LídrPierre Haski (od 2017), Éric Chol (2015–2017), Alain Le Gouguec (2013–2015) a Dominique Gerbaud (2009–2013)
Zaměstnanců120
OceněníCena Lorenza Nataliho (1992)
Cena Ericha Salomona (2002)
Sacharovova cena za svobodu myšlení (2005)
Cena Antonia Asensia za žurnalistiku (2006)
Siebenpfeifferova cena (2007)
… více na Wikidatech
Oficiální webwww.rsf.org
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Za své aktivity získala organizace v roce 2005 Sacharovovu cenu za svobodu myšlení.

V žebříčku roku 2016 v Indexu světové svobody tisku se Česko propadlo ze 13. pozice na 21.[1]

Indexy

Index svobody tisku
2022 Index svobody tisku[2]
     Velmi vážná situace
     Obtížná situace
     Znatelné problémy
     Uspokojivá situace
     Dobrá situace
     Není klasifikováno / nejsou data

Index internetové cenzury a dohledu
2017 Internetová cenzura a dohled ve světě[3][4][5]
     Všudypřítomná cenzura
     Značná cenzura
     Selektivní cenzura
     Měnící se situace
     Minimální nebo žádná cenzura
     Není klasifikováno / nejsou data

Vraždy novinářů

Reportéři bez hranic vydávají každoročně zprávu o vraždách novinářů. Od roku 2010 jich ve světě přišlo o život celkem 937, nejčastěji z řad investigativních novinářů. Statistikám dominují novinářky a novináři píšící o státní či komunální korupci nebo manipulovaných veřejných zakázkách a teprve za nimi následují ti, kteří se zabývají mafiemi a organizovaným zločinem, novináři dokumentující brutálně potlačené demonstrace nebo váleční zpravodajové.

O propojení zločinu a státních úředníků psal Ján Kuciak, defraudace a podvody odhalovala maltská novinářka Daphne Caruana Galiziaová. Rizikovými zeměmi jsou Mexiko, Afghánistán, Sýrie nebo Čína, ale v podvodech a uzurpování státního i soukromého majetku dominují Rusko nebo některé africké státy.[6] Svou nenávist a zlobu vůči investigativním novinářům šíří prezident Zeman a pro zlověstný vzkaz využil i vánoční projev.[7]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Reporters Without Borders na anglické Wikipedii.

  1. World Press Freedom Index 2016, Reporters Without Borders
  2. 2022 World Press Freedom Index [online]. 2022. Dostupné online. (anglicky)
  3. OpenNet Initiative "Summarized global Internet filtering data spreadsheet", 8 November 2011 and "Country Profiles", the OpenNet Initiative is a collaborative partnership of the Citizen Lab at the Munk School of Global Affairs, University of Toronto; the Berkman Center for Internet & Society at Harvard University; and the SecDev Group, Ottawa
  4. "Internet Enemies" Archivováno 12. 3. 2014 na Wayback Machine, Enemies of the Internet 2014: Entities at the heart of censorship and surveillance, Reporters Without Borders (Paris), 11 March 2014. Retrieved 24 June 2014.
  5. Internet Enemies Archivováno 23. 3. 2012 na Wayback Machine, Reporters Without Borders (Paris), 12 March 2012
  6. Jaroslav Spurný, CO NAPADÁ MOCNÉ IDIOTY. POČET VRAŽD INVESTIGATIVNÍCH NOVINÁŘŮ ROSTE, Respekt, 29.12.2020
  7. Marek Švehla, TI, KTEŘÍ JSOU HODNI NEJHLUBŠÍHO OPOVRŽENÍ, Respekt, 28.12.2020

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.