Imants Kalniņš

Imants Kalniņš se narodil 26. května 1941 v Rize, do rodiny pracovníka VEF (Státní elektrotechnická fabrika) a pracovnice telefonní ústředny. Jeho starší bratr je spisovatel Viktors Kalniņš (* 1939), známý pod pseudonymem Viks. Během války žila jeho rodina ve městě Dikļi, v Dundaze a Vitrupe, poté se vrátili do Rigy. Již na základní škole v Rize se naučil hrát na klavír. V roce 1956 nastoupil na obor dirigování na Střední hudební škole Jāzepse Mediņše, poté přestoupil na oddělení hudební teorie. V letech 1960–1964 studoval na Lotyšské státní konzervatoři pod vedením Ādolfse Skulteho. Během studií začal psát divadelní hudbu, složil také koncert pro violoncello, pro klavír a první symfonii.

Od roku 1964 působil Imants Kalniņš jako přednášející na Střední hudební škole Emīlse Melngailise v Liepāji. Fascinovala ho skupina Beatles. V roce 1966 byl přijat do Svazu skladatelů LSSR a složil „Říjnové oratorium“ (1967). V roce 1967 napsal hudbu pro film „ Elpojiet dziļi “, který získal velkou popularitu, i když film nebyl schválen sovětskými úřady. Poté působil v Hudebně-dramatickém divadle v Liepāji (1967–1974) a v roce 1969 založil v Liepāji skupinu 2xBBM, která byla po koncertě v Ogre na podzim roku 1970 zakázána. Během této doby napsal rockovou operu „Ei, jūs tur“ a několik dalších rockových písní. V roce 1973 vzniká oratorium s názvem “Dzejnieks un nāra" a 4. symfonie, ke kterým našel inspiraci ve svém vztahu s americkou básnířkou a spisovatelkou Kelly Cherry.[2]

Po střetech s úřady roku 1974 opustil Kalniņš svou práci v liepājském divadle a přestěhoval se zpět do Rigy, kde v roce 1975 složil mimo jiné opery "Spēlēju, dancoju" a "Ifigēnija Aulīdā" nebo "Rīta cēliens". Na začátku perestrojky v roce 1985 mu byl udělen čestný titul národního umělce Lotyšské SSR, což mu následně umožnilo založení vokálně instrumentální skupiny „Turaidas Roze“. V prosinci 1986 se stal předsedou představenstva Hudební společnosti Lotyšské SSR.

Během zpívající revoluce se aktivně zapojil do společenského dění a v roce 1988 se připojil k Lotyšskému hnutí za národní nezávislost (LNNK). Zúčastnil se 1. sjezdu Lotyšské lidové fronty. V roce 1989 byl zařazen do seznamu představitelů inteligence, kteří měli být izolováni.[3]

V lednu 2013 zveřejnil otevřený dopis, v němž kritizoval Evropskou unii a chválil naopak vůdce Ruska a Běloruska, Putina a Lukašenka.[4]

Je popáté ženatý a má sedm dětí.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Imants Kalniņš na lotyšské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Imants Kalniņš na Wikimedia Commons