Ilimsk

Ilimsk byl založen roku 1630 na řece Ilim, přítoku Angary, jako zimoviště, roku 1647 byl postaven ostroh. Roku 1666 vyhořel, obnoven byl o několik kilometrů níže po řece. Obvodová palisáda měla pak délku 700 m, ostroh měl osm věží.[1] Stál na dopravně důležitém místě, nedaleko něj začínala lenská převlaka (Ленский волок). Plavba po řekách Angaře a Ilimu z Jenisejska do Ilimska trvala kvůli četným peřejím 60 dní. V Ilimsku se náklad překládal na vozy a lenskou převlakou se převážel k řece Muka. Po Muce se náklad plavil do řeky Kupy a pak po ní až na Leny.Ve vesnicích podél Muky a Kupy se obyvatelé zabývali stavbou říčních lodí.[2] Jako dopravní centrum se rychle stal důležitým obchodním a správním střediskem, byl zde trh, ostroh byl od roku 1649 sídlem ilimského vojevodství.[1]

V letech 1764–1775 byl hlavním městem okruhu, poté ztratil větší význam a v sovětských dobách byl už jen vesnicí. Počátkem 20. století měl 700 obyvatel.[3].

Při stavbě Angarské kaskády se Ilimsk ocitl v oblasti určené k zatopení přehradní nádrží Usť-ilimské vodní elektrárny. Část budov vsi byla proto rozebrána obyvateli, většina byla spálena. Před zatopením, v letech 1967–1975, byl na území obce proveden archeologický výzkum. Průjezdní Spasská věž (postavené roku 1667) a Kazaňský kostel (z roku 1679) byly převezeny do muzea Talcy[1] 47 km od Irkutska. Později byla v muzeu rekonstruována celá jižní stěna ilimského ostrohu.

Průkopník a cestovatel Jerofej Pavlovič Chabarov byl roku 1655 povýšen mezi děti bojarské v ilimském soupisu.

V letech 1792–1796 zde žil ve vyhnanství spisovatel Alexandr Nikolajevič Radiščev.