Ikarus 232
Ikarus 232 Pionir bylo jugoslávské experimentální lehké, dvoumotorové, dolnokřídlé letadlo převážně dřevěné konstrukce s uzavřenou kabinou, ve které byl pilot v poloze na břiše. Letoun navrhl konstruktér, mjr. Dragoljub Bešlin (Konstruktorska grupa br. 9 GDVI) na základě svého předchozího projektu, předválečného bombardéru Ikarus B-5. Letoun Ikarus 232 byl vyroben státním podnikem Ikarus v Zemunu (nyní součást Bělehradu) a sloužil v jugoslávském letectvu od roku 1947 do roku 1953.[1]
Ikarus 232 | |
---|---|
Ikarus 232 Pionir | |
Určení | experimentální letoun |
Výrobce | Ikarus, Državno privredno preduzeće, Zemun |
Šéfkonstruktér | Dragoljub Bešlin |
První let | 2. říjen 1947 |
Zařazeno | 1947 |
Vyřazeno | 1953 |
Uživatel | Jugoslávie |
Vyrobeno kusů | 2 prototypy |
Vyvinuto z typu | Ikarus B-5 |
Další vývoj | Ikarus 451 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vznik a vývoj
Společnost Ikarus – prva srpska industrija aeroplana, automobila i strojeva Kovačević i drugovi (první srbský letecký, automobilový a strojírenský průmysl Kovacevic a kol.) byla založena v roce 1923. V roce 1946 byla znárodněna jako kolaborantská (představitelé Konjović, Lukač a Ćurčin), sloučena s dalšími leteckými výrobci Rogožarski a Zmaj. Tak vznikl v roce 1946 v Jugoslávii nový státní letecký výrobce, státní podnik Ikarus (državno privredno preduzeće).[2]
Po skončení druhé světové války se konstruktér Dragoljub Bešlin rozhodl vrátit ke zkoumání vlivu přetížení na pilota, kdy je vystaven velkému g-zatížení. Konstrukce nového letadla byla svěřena konstrukčnímu týmu č. 9 z GDVI (Generální ředitelství průmyslového a leteckého průmyslu) vedené majorem Dragoljubom Bešlinem. Bešlin se již v minulosti zabýval problémy navrhování letadel s vysokými g-násobky a měl pověst velmi vynalézavého designéra.[3]
Pilot v tomto letounu ležel v kabině na břiše, protože se věřilo, že lze takto snížit účinky přetížení g-sil, které vznikají při ostrých manévrech a při prudkém stoupání/klesání v leteckých bojových, útočných misích. První prototyp Ikarus 232 Pionýr byl vyroben na jaře 1947, poprvé vzlétl 2. října 1947 a byl zalétán zkušebním pilotem Simićem. Testování dvou prototypů těchto letadel potom vedlo k vývoji, stavbě a testům dalšího podobného prototypu Ikarus 451.[4]
Popis letounu
Letoun Ikarus 232 „Pionir“ byl dvoumotorový, jednomístný dolnoplošník dřevěné konstrukce (křídlo, trup, svislé a vodorovné ocasní plochy) s pevným podvozkem a byl určen ke zkoumání vlivu g-násobků na pilota v poloze na břiše.[5]
Nosná konstrukce trupu Ikarusu 252 byla dřevěná, potažená dřevěnou lepenkou. Průřez trupu byl kulatý ve tvaru doutníku, malého průměru, protože pilot v kokpitu ležel. V horní části trupu byl odklápěcí kryt, který umožňoval pilotovi vstoupit do kabiny. Sférická příď letounu byla z plexiskla, což pilotovi poskytlo dobrou viditelnost vpřed. Pilot v kokpitu položil bradu na speciální podložku a pravou rukou držel knipl.[6]
Konzolová, samonosná křídla byla dřevěná, se dvěma postranními částmi lichoběžníkového tvaru s mírně zaoblenými konci, lemovanými impregnovaným plátnem. Osa křídla byla v podstatě kolmá na osu letounu. Pohyblivé části křídel (křidélka) byly vyrobeny ze dřeva a byla potažena impregnovaným plátnem. Na křídlech byly zavěšeny motorové gondoly. Držáky motoru byly vyrobeny ze svařovaných ocelových trubek. Kapota motoru a držáky byly pokryty hliníkovým plechem, v přední části kapoty motoru byl nasávací otvor chladícího vzduchu pro chlazení motoru a ohřátý vzduch z motorového prostoru vycházel skrz žebra umístěná po stranách kapoty. Výfukové potrubí z motoru bylo vyvedeno skrz kapotu motoru na spodní části pod motorem letadla tak, aby výfuk a hluk nerušily pilota v kabině.[1]
Konstrukce horizontálních ocasních křídel a vertikálního stabilizátoru, jakož i kormidla a výškovek byla vyrobena ze dřeva a potažena plátnem. Horizontální stabilizátory byly pevně připevněny k trupu letadla. Podvozek tohoto letounu byl klasický, pevný s koly o rozchodu 1950 mm opatřenými nízkotlakými pneumatikami a s aerodynamickými, kapkovitými kryty. Pérování pomocí pružin, které byly umístěny v podvozkových nohách. Přední nohy podvozku byly připevněny k motorovým gondolám. Vzadu na ocasu letadla byla klasická ostruha.[7]
Letadlo bylo vybaveno dvěma vzduchem chlazenými čtyřválcovými invertními motory Walter Mikron 4-II o jmenovitém výkonu 44 kW (60 k) s dvoulistými dřevěnými vrtulemi, s pevným nastavením listů.[8] Jiný zdroj uvádí, že na letounu byly namontovány již poválečné verze motorů Mikron, Walter Mikron III o výkonu 2× 48 kW (65 k).[9] Oba typy motorů byly v roce 1946 vyráběny továrnou Walter, Mikron 4-II z uschovaného materiálu Antonínem Kumperou před nacisty a Mikron III vyvinutý za války Bohuslavem Šimůnkem.
Použití
Celkem byly postaveny dva prototypy. S oběma byly úspěšně složeny státní zkoušky a následně byly letouny použity pro zkušební lety. Testování bylo prováděno v Jugoslávském leteckém zkušebním ústavu (Vazduhoplovni tehnički institut) až do roku 1953. První prototyp létal do roku 1953 a druhý do roku 1952 (byl ztracen v důsledku nehody). Celkem bylo s prototypy nalétáno 215 hodin.[8]
Je ale pravdou, že nemohly být provedeny žádné rozsáhlejší testy, bylo dosaženo pouze mírných stoupání do 30 stupňů, při strmějších úhlech se celá konstrukce začala třást a kmitat. Kromě toho byl výkon motorů zjevně příliš slabý, testy byly zastaveny po osmém zkušebním letu.[6]
Hlavním výsledkem zkoušek byl závěr, že tato konstrukce letounu pilotovi může umožnit odolat přetížení 8–9 g i bez kombinézy proti přetížení. Poloha vleže má mnoho výhod při prudkých obratech za vysokých rychlostí, kdy pilot snese mnohem větší zrychlení než v poloze v sedě. V leže mu nedělá potíže zrychlení řádu až 10 g, zatím co v sedě při 4 g se mu zatemňuje zrak a posléze ztrácí vědomí.[10]
Specifikace
Technické údaje
- Posádka: 1
- Rozpětí: 6,20 m
- Délka: 5,23 m
- Výška: 1,88 m
- Nosná plocha: 6,70 m2
- Plošné zatížení: 82,4 kg/m2
- Hmotnost prázdného letounu: 434 kg
- Vzletová hmotnost: 552 kg
- Pohonná jednotka: 2× pístový, vzduchem chlazený, čtyřválcový řadový invertní motor Walter Mikron II
- nominální, jmenovitý výkon: 44,1 kW / 60 k při 2600 ot/min
- maximální (vzletový) výkon: 45,6 kW / 62 k při 2800 ot/min
- Vrtule: dvoulistá dřevěná
Výkony
- Maximální rychlost: 251 km/h
- Cestovní rychlost: 228 km/h
- Přistávací rychlost: 115 km/h
- Dostup: 3 900 m
- Stoupavost: 153 m/min, na 1000 m 4:20 min, na 2000 m 10:19 min a na 3000 m 19:33 min.
- Dolet: 375 km
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ikarus 232 na srbské Wikipedii.
- -, Dušan. Икарус 232 "Пионир" (srbsky) [online]. vazduhoplovnetradicijesrbije.rs, 2017-02-16 [cit. 2020-02-26]. Dostupné online.
- AUBRECHT, Richard. Ikarus AD [1924-1948] [online]. Nelahozeves: Občanské sdružení valka.cz, 2011-04-30 [cit. 2020-02-25]. Dostupné online.
- ĐOKIĆ, Nebojša. Ekpserimentalni avion za upravljanje iz ležećeg stava - "232" Pionir [online]. mycity-military.com, 2012-07-24 [cit. 2020-02-26]. Dostupné online.
- Eksperimentalni avion 232 Pionir i 451 [online]. paluba.info [cit. 2020-02-26]. Dostupné online.
- GRUJIĆ, Zlatomir. Ikarus AD, Posleratni razvoj (srbsky) [online]. Novi Beograd: aeromagazin.rs (BB-Soft) [cit. 2020-02-26]. Dostupné online.
- KRANZ, Eberhard. Ikarus 451 [online]. fliegerweb.com [cit. 2020-02-26]. Dostupné online.
- Flight of the Yugoslav Ikarus – Part I [online]. acesflyinghigh.wordpress.com, 2016-09-14 [cit. 2020-02-26]. Dostupné online.
- Ikarus 232 pionir (rusky) [online]. Уголок неба (airwar.ru), 2015 [cit. 2020-02-26]. Dostupné online.
- BRIDGMAN, Leonard (1955). Jane's all the World's Aircraft 1955–56. London: Jane's all the World's Aircraft Publishing Co. Ltd.
- NĚMEČEK, Václav. Jugoslávská letadla. Křídla vlasti. 1956-04-17, roč. 1956, čís. 8, s. 242–244. Dostupné online.
Související články
Literatura
- (srbsky) DIMITRIJEVIĆ, Bojan B.: Jugoslavensko ratno zrakoplovstvo 1942–1992 (Jugoslávské letectvo 1942–1992). Beograd : Institut za Savremenu Istoriju, 2009, s. 454, ISBN 9788674031636
- (srbsky) RENDULIC, Zlatko (1996). Avioni domaće konstrukcije posle Drugog svetskog rata (Letadla domácí konstrukce po druhé světové válce). Bělehrad: Lola Institute.
- (srbsky) ŽUTIĆ, N., BOŠKOVIĆ, L. (1999). Ikarus – Ikarbus: 1923–1998. (Monografie 75 let Ikarus) . Bělehrad: Ikarbus.
- (srbsky) JANIĆ, Čedomir; PETROVIĆ, Ognjan (2011). Kratka istorija vazduhoplovstva u Srbiji (Stručná historie letectví v Srbsku). Beograd: Aerokomunikacije. ISBN 978-86-913973-1-9.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ikarus 232 na Wikimedia Commons
- Walter Jinonice
- (srbsky) Ikarbus – historie na ikarbus.rs
- (srbsky) Ikarus Ik-232 Pionir Archivováno 13. 6. 2020 na Wayback Machine fotogalerie na s942.photobucket.com