Hvizdec

První písemná zmínka o Hvizdci pochází z roku 1373. Sídlo bylo od počátku součástí Polského království, posléze tehdejší Polsko-litevské unie, a to v Ruském vojvodství v Malopolsku. V letech 1774–1918 se po prvním dělení Polska stalo pod svým polským jménem Gwoździec součástí rakouské Západní Haliče.

Ve dnech 16.–19. srpna 1531 se v Hvizdci a jeho blízkém okolí odehrála v rámci polsko-moldavských válek bitva mezi vojskem moldavského vojevody Petru Rareșe a vojskem Polského království.[3]

Po skončení 1. světové války připadl Hvizdec Polsku v rámci okresu Kolomyja ve Stanislavovském vojvodství. V letech 1938–1941 spadal pod sovětskou správu, poté jej do roku 1944 okupovalo nacistické Německo. Po jeho porážce se stal součástí Ukrajinské sovětské socialistické republiky, od roku 1991 dnešní Ukrajiiny.

Rekonstrukce polychromované dřevěné klenby a bimy hvizdecké synagogy, kterou v roce 1941 zničili nacisté, ve varšavském Muzeu dějin polských Židů.

Zdejší početná židovská komunita si někdy kolem roku 1640 zbudovala dřevěnou synagogu, jež později obdržela nádherně polychromovanou osmibokou klenbu. V roce 1941 byla hvizdecká synagoga vypálena německými okupanty.[4]

Tato téměř zapomenutá památka židovské kultury byla připomenuta v roce 2014 díky rekonstrukci její dřevěné klenby a bimy ve varšavském Muzeu dějin polských Židů.

• Aleksander Dzieduszycki
• Jerzy Kawalerowicz
• Julian Puzyna

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Hvizdets na anglické Wikipedii, Gwoździec (obwód iwanofrankiwski) na polské Wikipedii, Hwisdez na německé Wikipedii a Гвіздець na ukrajinské Wikipedii.