Hulmani
Hulmani (Colobinae) představují spolu s kočkodany (Cercopithecinae) jednu ze dvou podčeledí kočkodanovitých opic. Podčeleď se vyskytuje v Africe a Asii a zahrnuje hulmany, guerézy, langury a kahauy.[1] Guerézy jsou čistě africkou skupinou řazenou do vlastního tribu Colobini, zatímco ostatní rody vytvářejí asijský tribus Presbytini. Právě v Asii dosáhli hulmani největší početnosti a rozmanitosti, z velké části následkem vyzdvihnutí Tibetské náhorní plošiny a výkyvů klimatu během pleistocénu, spojených se změnou hladiny moří v oblasti Sundalandu. Složitá biogeografická a evoluční historie asijských hulmanů vede k tomu, že o systematice a vzájemných afinitách jednotlivých druhů a rodů probíhají debaty.[2]
 Hulmani | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | primáti (Primates) |
| Podřád | Haplorhini |
| Infrařád | opice (Simiiformes) |
| Čeleď | kočkodanovití (Cercopithecidae) |
| Podčeleď | hulmani (Colobinae) Jerdon, 1867 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vzhled
Hulmani se vyznačují dlouhými ocasy a končetinami. Zadní končetiny obyčejně bývají výrazně delší než končetiny přední. Hulmani jsou ve srovnání s ostatními kočkodanovitými velmi dobří skokani, svými skoky mohou v některých případech překonat i dvacetimetrovou vzdálenost.[3] Hulmani se vyznačují redukovaným palcem na přední končetině; samotné odborné jméno „Colobinae“ vychází z řeckého „κολοβός“ („zakrslý“, „zakrnělý“) a odkazuje na tuto anatomickou zvláštnost. Žaludek hulmanů je rozdělen do několika oddílů pro snazší trávení celulózy a lze jej přirovnat k žaludku přežvýkavců.[1] Lebka se vyznačuje relativně krátkým čenichem, širokou interorbitální oblastí a krátkými vysokými čelistmi. Řezáky jsou dlouhé a úzké, stoličky vybavené ostrými střižnými lištami pro rozsekávání vláknité stravy. Mozková kůra je méně gyrifikována (zvrásněna) ve srovnání s ostatními kočkodanovitými opicemi.[2][3] V ústech chybí lícní torby pro uschovávání potravy.[1]
Biologie a ohrožení
Hulmani jsou vesměs přizpůsobení stromovému životu a různým typům lesních ekosystémů. Mimo tropických deštných lesů se vyskytují i ve vysokohorských lesích, galeriových lesích, mangrovníkových lesích i v lesích mírného pásma. Mohou úspěšně přežívat i v dosti chladných horských ekosystémech.[3] Ve srovnání s kočkodany jsou více folivorní (listožraví) a také rychleji dospívají. Množství druhů utváří jednosamcové sociální skupiny.[2]
Ve volné přírodě žije množství druhů pouze v omezeném areálu rozšíření.[1] Z kriticky ohrožených hulmanovitých lze jmenovat guerézu červenohlavou (Piliocolobus rufomitratus), guerézu límcovou (Colobus vellerosus), kahaua mentavejského (Simias concolor), langura duk (Pygathrix nemaeus) či langura indočínského (Rhinopithecus avunculus).
Žijící rody
- Hulmani (Colobinae)
- Colobus Illiger, 1811 – gueréza
- Piliocolobus Rochebrune, 1877 – gueréza
- Procolobus Rochebrune, 1877 – gueréza
- Nasalis É. Geoffroy, 1812 – kahau (jediný žijící druh kahau nosatý [N. larvatus])
- Simias Miller, 1903 – kahau (jediný žijící druh kahau mentavejský [S. concolor]).
- Pygathrix É. Geoffroy, 1812 – langur
- Rhinopithecus Milne-Edwards, 1872 – langur
- Presbytis Eschscholtz, 1821 – hulman
- Semnopithecus Desmarest, 1822 – hulman
- Trachypithecus Reichenbach, 1862 – hulman
Odkazy
Reference
- DOBRORUKA, Luděk J. Poloopice a opice. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1979. (Zvířata celého světa; sv. 5). Kapitola Vzácní chovanci zoologických zahrad.
- FLEAGLE, John G. Primate Adaptation and Evolution. 3. vyd. San Diego: Elsevier, 2013. Dostupné online. ISBN 978-0-12-378632-6. S. 135–146.
- VANČATA, Václav. Primatologie – Díl 2. Catarrhina - opice a lidoopi. Praha: Univerzita Karlova, 2003. S. 71–73.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hulmani na Wikimedia Commons 
Taxon Colobinae ve Wikidruzích