Šárecké hradiště

Nejstarší osídlení Divoké Šárky pochází z období neolitu. Z tehdejšího sídliště na Šestákově skále byly získány nálezy keramiky, podle kterých byla závěrečná fáze kultury s lineární keramikou nazvána šáreckým typem. Prostor šáreckého hradiště byl osídlen od eneolitu příslušníky řivnáčské kultury.[2] Je možné, že zde už tehdy vzniklo opevněné hradiště, ale doklady pro to neexistují.[3] Osídlení pokračovalo i v době bronzové v období únětické a štítarské kultury a v průběhu doby halštatské.[2]

Existence hradiště je doložena až v raném středověku. Pravděpodobně bylo založeno v osmém století, vrcholu rozvoje dosáhlo v polovině devátého století, ale po vzniku Pražského hradu ztratilo na významu. Některé části však zůstaly osídleny ještě v desátém století.[3] Funkce hradiště je nejasná. Bylo zřejmě vojenským opěrným bodem, správním a obchodním centrem a sídlem tehdejší elitní společenské vrstvy. Dokládají to nálezy avarských opaskových kování a západofranských mincí. Je také hypoteticky možné, že hradiště plnilo funkci výrobního a náboženského střediska.[4] Z desátého století pochází nálezy hrobů, v nichž byly nalezeny nádoby, esovité záušnice a skleněné perly.[3] Jiří Sláma šárecké hradiště uvádí jako možnou lokalitu hradiště Canburg, které roku 805 po čtyřicet dní neúspěšně obléhala vojska Karla Velikého.[5]

Archeologické výzkumy na hradišti probíhaly od devatenáctého století. Nejstarší z nich zdokumentoval Václav Krolmus. Velká část archeologických situací však byla poničena neřízenými výkopy, které prováděli sběrači kostí pro ruzyňský cukrovar.[3]

Hradiště s rozlohou 25 hektarů bylo trojdílné. Celková délka dosahuje 820 metrů a šířka se pohybuje od 220 do 270 metrů.[6] Skládalo se z akropole na Kozákově skále, vnitřního a vnějšího předhradí. Akropole převyšuje úroveň předhradí o dvacet až třicet metrů a její rozloha měří asi tři hektary. Přirozenou ochranu jí poskytovaly skalnaté srázy, takže pozůstatky opevnění jsou patrné pouze na severní straně. Vnitřní předhradí měří asi 12,5 hektaru a vnější přibližně 9,5 hektaru. Z jejich hradeb se dochovaly valy, jejichž část byla zničeny lomem a novodobou výstavbou.[3] Údajný vstup se snad nalézal na jihovýchodní straně vnějšího předhradí,[4] ale také se mohlo jednat o samostatně opevněný přístup k vodnímu zdroji.[3] Původní hradby předhradí tvořila opuková zeď z nasucho kladených kamenů, na kterou z vnitřní strany navazovala dřevohlinitá konstrukce. Z vnější strany je lemoval příkop, který byl na zkoumaném místě 6,5 metru široký a 1,5 metru hluboký.[3]