Hozlauerové z Hozlau

Hozlauerové z Hozlau (německy Haslauer von Haslau) byli šlechtický rod v Čechách, Frankách a Fojtsku. V roce 1845 vymřel v mužské linii. Jejich erb je identický s erby rodů Neubergů a Raitenbachů.

Hozlauerové z Hozlau
Rodový erb Hozlauerů z Hozlau
ZeměČeské království České království
ZakladatelBedřich z Hazlova
Rok založení12. století
Vymření po meči1845 (Josef Hazlovský z Hazlova)

Původ

Hozlauerové z Hozlau přišli do Čech z Haslau v rakouské marce Ostarrichi (dnes Dolní Rakousko). V první zmínce o vesnici Hazlov z roku 1224 se objevuje Bedřich z Hozlau, který pravděpodobně založil tamní hrad.

Rod vymřel v mužské linii v osobě c. k. plukovníka Josefa z Hozlau, který zemřel v roce 1845 v Brně. Další rodové větve sídlily v Čechách, Frankách a Fojtsku.

Jejich rodový erb byl stejný od 12. století, což umožňuje přibližné zmapování historie rodu.[1][2]

Hozlauerové v bavorské Nordgau a Fojtsku

Jedním z jejich sídel v Severní župě (Nordgau) byl hrad Haslau dochovaný dodnes v západočeské obci Hazlov jako zbytky hradu Hazlov na Chebsku.

V roce 1311 členové rodiny urovnali spor s klášterem Valdsasy, který vypukl, poté co poddaní kláštera, zabili bärnauského soudce Konráda Hozlauera.[3]

Jako zchudlá zemská šlechta 14. století na Chebsku, v Ašském výběžku a ve Dvorsku někteří členové rodu působili jako loupeživí rytíři. Bedřich Hozlauer byl jedním z pomocníků Bedřicha z Neuberka a v roce 1380 se účastnil guttenberského sporu a poté ve chebského sporu.

Erb

Stříbro-červený štípaný znak nese (zakřivený) hrot střídavě štříbro-červený, jehož vrchol sahá až k hornímu okraji štítu. Korunovaná přilba s červeným a stříbrným krytím nese klenot, stříbrný a červený buvolí roh (nebo zlatý svazek klasů[4]). Svazek klasů je také klenotem erbů Neubergů (Neydbergů) a Raitenbachů, kteří pocházejí ze stejné oblasti.

Význační členové rodu

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Haslau (vogtländisches Adelsgeschlecht) na německé Wikipedii.

  1. Johann Siebmachers Grosses Wappenbuch, Band 30, Die Wappen des böhmischen Adels, Seite 226 und Wappentafel 98, Neustadt an der Aisch 1979.
  2. Roman von Procházka: Genealogisches Handbuch erloschener böhmischer Herrenstandsfamilien, Seite 49,64,226 und 365, Neustadt an der Aisch 1973. ISBN 3-7686-5002-2.
  3. Rudolf Langhammer: Waldsassen - Kloster und Stadt. Waldsassen 1936, S. 149.
  4. Heinrich Kadich von Pferd und Conrad Blazek: Der Mährische Adel., Nürnberg 1899.

Literatura

  • Eckard Lullies: Spor Guttenberga proti soudním exekutorům a vznešený spor proti Egeru . Kulmbach 1999. ISBN 3-925162-19-4 . Str. 22f., 114.
  • Heinrich Gradl : Kniha útrap u soudu Egererovy poroty . In: Archiv pro historii a archeologii Horní Franky . Ročník 15/2. Bayreuth 1882. S. 223ff.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.