Howardové

Arundel Castle (Sussex), hlavní sídlo vévodů z Norfolku

Prvním vévodou z Norfolku se v roce 1483 stal John Howard (1421–1485), který již předtím získal titul barona Howarda (1470). Po matce pocházel z rodu Mowbray, který byl předchozím uživatelem titulu vévodů z Norfolku. Byl přívržencem Richarda III. a spolu s ním padl v bitvě u Bosworthu. Po nástupu Jindřicha VII. byli všichni Richardovi spolubojovníci parlamentem prohlášeni za zrádce a Howardům byl dočasně odňat titul vévody. Obnoven byl ale již pro Johnova syna Thomase (1443–1524) v roce 1514 (v letech 1501–1524 byl prvním ministrem). Prvním ministrem a vlivným státníkem doby Jindřicha VIII. byl v další generaci Thomas Howard, 3. vévoda z Norfolku (1473–1554), který byl místokrálem v Irsku a později prvním ministrem. Předsedal soudu nad královnou Annou Boleynovou a jeho neteř Catherine se v roce 1540 stala pátou manželkou Jindřicha VIII. Po její popravě byl uvězněn, ale jako katolík znovu získal vliv za vlády královny Marie Tudorovny.

Thomas Howard, 4. vévoda z Norfolku (1536–1572), byl od mládí prominentem na dvoře Alžběty I., bez jejího vědomí ale nabídl sňatek vězněné Marii Stuartovně, načež byl uvězněn. Později se nechal vmanévrovat do spiknutí ve prospěch Marie Stuartovny se španělskou podporou a byl popraven. Rodině byl znovu odňat titul vévody, ještě za vlády Alžběty I. ale jeho příbuzní dosáhli znovu vysokého postavení (1. hrabě z Nottinghamu). Titul vévody z Norfolku byl v prosinci 1660 obnoven pro Thomase Howarda (1627–1677). Větší význam měl tehdy jeho mladší bratr Philip Howard (1630–1694), který byl původně dominikánským mnichem, později velkoalmužníkem královny Cateriny a nakonec kardinálem. Henry Howard, 7. vévoda z Norfolku (1654–1701), byl místodržitelem v několika hrabstvích, získal Podvazkový řád a zastával také funkci nejvyššího maršálka království. I když podpořil nástup Viléma III., jeho vliv na politiku byl mizivý. Jeho synovec Thomas Howard, 8. vévoda z Norfolku (1683–1732), byl v roce 1722 krátce vězněn kvůli spojení s organizací jakobitského povstání.

Až koncem 18. století dosáhl rod většího vlivu v osobě Charlese Howarda, 11. vévody z Norfolku (1746–1815), který přestoupil na anglikánskou víru a po dlouhé době fakticky zastával post dědičného nejvyššího maršálka království. Jeho nástupce Bernard Howard, 12. vévoda z Norfolku (1765–1842), získal v návaznosti na emancipaci katolíků dekret na výkon funkce nejvyššího maršálka království (1824). V roce 1842 rod v této linii přijal příjmení Fitzalan–Howard. Teprve po zrovnoprávnění katolíků se vévodové z Norfolku znovu mohli zapojit do veřejného dění a Henry Fitzalan–Howard, 15. vévoda z Norfolku (1847–1917), byl i členem vlády jako generální poštmistr (1895–1900). Miles Francis Fitzalan–Howard, 17. vévoda z Norfolku (1915–2002), ve funkci nejvyššího maršálka navštívil v doprovodu Alžběty II. Českou republiku (1996). Současným nositelem titulu je Edward William Fitzalan–Howard, 18. vévoda z Norfolku (*1956).

Hlavním sídlem vévodů z Norfolku je starobylý hrad Arundel Castle (Sussex), jehož historie se datuje od doby normanského vpádu v roce 1066. Do majetku vévodů z Norfolku se dostal sňatkem Mary Fitzalan (1540–1557) se 4. vévodou z Norfolku, jejich potomstvo také užívá titul hrabat z Arundelu. Za Howardů byl hrad mnohokrát přestavován a dodnes je majetkem rodu, větší část je ale přístupna pro veřejnost.

Zámek Greystoke Castle (Cumberland) se do majetku Howardů dostal taktéž sňatkem 4. vévody z Norfolku. Za občanské války byl poškozen, později přešel na mladší potomstvo hlavní linie a v 19. století jej nechal rekonstruovat poslanec Henry Howard (1802–1875). Zámek je dodnes soukromým majetkem, ale je částečně zpřístupněn pro veřejné společenské akce a svatby. V hrabství Cumberland získali Howardové nákupy nebo sňatky také další sídla (Blencow Hall, Johnby Hall, Derwent Hall).

V Londýně byl rodovým sídlem palác Norfolk House ve čtvrti Westminster, postavený v roce 1722 pro 8. vévodu z Norfolku. Jeho bratr Edward Howard, 9. vévoda z Norfolku (1686–1777), poskytl palác princi waleskému a v roce 1738 se zde narodil pozdější král Jiří III. Norfolk House byl zbořen v roce 1938 a na jeho místě byla postavena moderní administrativní budova.

Charles Howard, 2. baron z Effinghamu (1536-1624), byl synem diplomata a dvořana Williama Howarda, 1. barona z Effinghamu. Přes nepřízeň královny Alžběty I. k celé rodině Howardů po popravě 4. vévody z Norfolku (1572) získal později důvěru jako úspěšný námořní vojevůdce a v roce 1596 získal titul hraběte z Nottinghamu. V jeho přímém potomstvu zanikl titul v roce 1681, na vzdálenější příbuzenstvo přešel jen titul baronů z Effinghamu. Později byl v této linii udělen dvakrát titul hrabat z Effinghamu (1731, 1837).

Zámek Audley End House (Essex),

Na hraběte ze Suffolku byl v roce 1603 povýšen Thomas Howard (156–1626), syn popraveného 4. vévody z Norfolku. Ten zastával vlivné úřady a dopouštěl se finančních machinací, proto byl také rodině zkonfiskován zámek Audley End House, postavený na přelomu 16. a 17. století. Sídlo bylo potomkům vráceno v roce 1701, později přešlo na spřízněný rod Griffinů. Další rodové sídlo, zámek Charlton Park (Wiltshire), které získal 1. hrabě ze Suffolku sňatkem, je majetkem rodu dodnes. Významným členem této linie byl Henry Howard(1670–1718), který byl ministrem obchodu a ještě před převzetím titulu hraběte ze Suffolku byl povýšen na hraběte z Bindonu (1706). Jeho přímé potomstvo vymřelo v roce 1745 a titul pak přešel na linii hrabat z Berkshire, od té doby jsou oba tituly užívány současně. Henry Howard, 12. hrabě ze Suffolku (1739–1779), byl ministrem zahraničí a nechal přestavět zámek Charlton Park, kvůli jeho předčasné smrti zůstaly ale úpravy nedokončeny. Jeho bratranec John Howard, 15. hrabě ze Suffolku (1739–1820), dosáhl v armádě hodnosti generála. Současným představitelem této větve je Michael Howard, 21. hrabě ze Suffolku a 14. hrabě z Berkshire (*1935).

Peerský titul spojený s názvem hrabství Berkshire získal za vlády Jakuba I. Francis Norris, který zemřel bez potomstva a titul hraběte z Berkshire pak v roce 1626 přešel na švagra jeho manželky Thomase Howarda (1590–1669), mladšího syna 1. hraběte ze Suffolku. Ten již předtím získal titul vikomta Andovera, který dodnes užívá vždy dědic hraběte ze Suffolku. Thomasův pravnuk Henry Howard, 4. hrabě z Berkshire (1687–1757), zdědil v roce 1745 po starší rodové linii také titul hraběte ze Suffolku. Vzhledem k prioritě posloupnosti získaných titulů se dnes tato linie označuje jako Suffolk, souběžně se ale nadále užívá i titul hraběte z Berkshire. Současným představitelem této větve je Michael Howard, 21. hrabě ze Suffolku a 14. hrabě z Berkshire (*1935).

Zámek Howard, hlavní sídlo hrabat z Carlisle

Titul hrabat z Carlisle byl udělen v potomstvu lorda Williama Howarda, jednoho ze synů popraveného 4. vévody z Norfolku. Williamův pravnuk Charles Howard (1629–1685) byl nejprve prominentem Cromwellova režimu, poté ale podpořil restauraci monarchie a v roce 1661 získal titul hraběte z Carlisle. V této linii rod nejprve sídlil na hradě Naworth Castle (Cumberland), v letech 1699–1712 vzniklo honosné sídlo Castle Howard postavené pro prvního ministra Charlese Howarda, 3. hraběte z Carlisle. Zámek Castle Howard je mimo majetek větve vévodů z Norfolku nejvýznamnější architektonickou památkou na rod Howardů. V 18. a 19. století se Howardové v této linii výrazně angažovali v politice, 5. hrabě z Carlisle a 7. hrabě z Carlisle zastávali funkci irského místokrále.

Zakladatelem linie hrabat z Wicklow byl Robert Howard (1670–1740), anglikánský duchovní a biskup v irském Elphinu. Jeho syn Ralph (1726–1789) byl poslancem irského parlamentu a v roce 1776 získal titul vikomta Wicklow. Po jeho smrti manželka Alice, rozená Forward (1736–1807), obdržela titul hraběnky z Wicklow (1793). Titul hraběte z Wicklow platil pouze pro Irsko, to znamená, že jeho nositelé nezasedali v anglické Sněmovně lordů, potomci rodu se ale v několika generacích dostali do Horní sněmovny jako reprezentanti irských peerů. Rodovým sídlem byl zámek Shelton Abbey v Irsku, který byl postaven v letech 1770–1775, současná podoba pochází z 19. století, kdy byl novogoticky přestavěn, v této době zde byla také vybudována bohatá knihovna. Zámek byl v roce 1951 prodán státu a dnes slouží jako věznice. Posledním potomkem této linie byl Cecil Howard, 9. hrabě z Wicklow (1909-1983).

William Howard (1510–1573), syn 2. vévody z Norfolku, byl diplomatem a zastával vysoké posty u dvora, v roce 1554 získal titul barona z Effinghamu. Po popravě 4. vévody z Norfolku se musel stáhnout do ústraní, ale jeho syn Charles (1536–1624) získal přízeň Alžběty I. a v roce 1596 byl povýšen na hraběte z Nottinghamu. Baronát z Effinghamu byl pak součástí titulatury hrabat z Nottinghamu. Po úmrtí bezdětného 3. hraběte z Nottinghamu (1681) přešel titul barona z Effinghamu na jeho bratrance Francise Howarda (1643–1695), guvernéra ve Virginii. Jeho mladší syn Francis Howard, 7. baron z Effinghamu (1683–1743), dosáhl v armádě hodnosti generála a byl též náměstkem nejvyššího maršálka království. V roce 1731 získal titul hraběte z Effinghamu, v armádě sloužili i jeho potomci. V přímé linii titul zanikl úmrtím 4. hraběte z Effinghamu v roce 1816, nově byl na hraběte z Effinghamu v roce 1837 povýšen jeho vzdálený příbuzný, generál Kenneth Howard (1767-1845). Služba v armádě byla v této větvi tradiční, nejvyšší hodnosti dosáhl Sir George Howard (1718–1796), který se stal polním maršálem. Současným představitelem této linie je David Mowbray Howard, 7. hrabě z Effinghamu a 17. baron z Effinghamu (*1939).